u nás posud: jak pak je ta písnička s konce? (t. j. ze začátku), poudej to eště jednou skonce!; koláč slul stč. calta; od téhož, kořene užívá se u nás odvozenin calena, calafina; hrubý v původním významu = veliký, vedle ustrnulin = hrubá (t. j. mše) a místního jména Hrubá Skála i jinde: ten chlapec je už dost-hrubej a j.

Takovýmto konservujícím vlivem jazykovým vykládáme si úkaz, že se v obecné mluvě udržely významy, které možno stopovati do dob velmi dávných; příčina je bud časté užívání jich, nebo že se věc i pojem o ní od oněch dob nezměnil; jinde máme přenášení významu na jiný předmět, zužování nebo rozšiřování obsahu a j. Tak konser-vovala řeč na př. tato slova, většinou doložená starými doklady u Jung-manna: vost (neznamená už stimulus vůbec, nýbrž jen u obilí); mze (nemoc, která asi souvisí se stč. slovesem nznúti = chřadnouti); na vokně jsou merhy (když začínají okna květovat); něco si ho-dlovat (dělati s tím vhod); na vodivu lidem, to je velká vodiva; nátoň (= špalek, na kterém se natíná); rodič z Libunce (rodilý odněkud) u Dalim; skláznit koně, t. j plašením ho zkazit, pok1ázněný říbe; psít se (v témž významu jako u Štítného : psíti sě se zlými kóžemi; s týmž významem: pelešit se od pelech, pělouch, pelouše (postel s peřinami obyčejně s bagate-lisováním chudá peřinka); voda je jako rmut (= kalná); přehr-štěl zrní atd., skládka písničky = sloha, strofa; korba (prsní kost u husy, korba na saních, nebo saně samy); vonice; poliuka, kaše je kejda (== příliš hustá — kydám); sekyra má pleň (t. j. kaz, jenž se z ní udrobí); plína (ve spisovné řeči jen deminutivum plenky); vožeh = voharek(u Dal., žhu.); 1íza-, (1íz = znamení na stromě u Dal.); nístěj (s č. niestěje = pec); přenesením významu 1eština = vrbová silná větev, Alexd. leščie ; trumpel (= vše co se drobí, původně hrnčířská hlína); hať = příkrá stráň lesem zarostlá; louč; drásat = škrábat, = roz-drásanej; nejáp, nejápnéj (= nešikovný člověk); kršňa, kršňák (= levičák); přištívat se (= popichovat někoho proti);, kráva se rozčesla (znamená původně vůbec rozděliti); kobyla je jako krč (= pařez, špalek); žije jen v tomto srovnání; rozcápne se jako rozškop; perlík == velké kladivo kovářské; de mu k duhu (= síla, moc). Sem počítám nedoložené původu mně neznámého : lup (fern i. km. = místo, kde je po celý den stín); je na. samoti (t. j. stal se už samostatným, zvláště o čeledínu, který dříve sloužil); spí klučmo (o spaní v sedě; snad souvisí s klučiti = kopati, že se při tom kývá hlavou; nebo kluky = pačesy); spát jako v lepačkách, t. j. v polosnění (snad místo, kde se chytali ptáci na lep?); v ty bytě (= okamžiku u Jgm. bita [Beute] = částka, díl); hárati (silně hořeti — dloužením z hořeti, pak též o silném vaření) ; zažáhat (= žhu, utrousit uhlík, z něhož povstane oheň);