@M@Ze selské kuchyně. Obrázek z Českobrodska.

Zabijí-1 i se, nastanou ovšem na nějakou dobu pro celý dům masové časy, nehledě ani k opravdovým hodům toho dne, kdy krmník podlehne palici a noži. Úkol řezníka zastávají naši hospodáři z pravidla sami, a to zcela dovedně. Tu a tam se sice někomu přihodí, že se nepoddajný vepř sebere ještě v neckách, v kterých má býti opařen, a pokusí se naposledy se proběhnouti po dvoře; z toho jest ovšem vždy hojně smíchu, ale povedou-li se dobře jitrnice a jelita, zapomene se brzy na dřívější nehodu. Mužští — (některý strýc nebo soused dostaví se tou příležitostí vždycky) — pochutnávají si na ovaru, dětem se dostane ledvinek, někdo si vymíní brzlík a vše to chutná i bez křenu, jen když jest nějaký lok piva v záloze. Zatím již sekáčky na vále vesele pracují, sůl, česnek, koření i namočená buchta je řádně s masem promíchána, střeva čistě vyprána i špejle připraveny, a již se nabírá prejtu do trychtýře, nabíjejí se, špejlují a odřezují tu delší, tu kratší jitrnice, jež hospodyně pak dává vařit do kotlu nebo velikého hrnce, a za chvíli vytahuje hotový výrobek, který přítomní, sotva trochu vychladl, pozorně okoušejí. Po jitrnicích přijdou na řadu tlustá jelita, nabíjená kroupami s krví smíšenými, kterými posléze také naplní dorotu, jak zovou slepé střevo, a bachor — žaludek. Oba výrobky tyto jídají jen řádně opečené, jakž ostatně bývají též jitrnice a jelita k jídlu předkládána.

Zbude-li trochu prejtu, schová jej hospodyně a některý den později dá jej v pekáči pečený domácím k obědu.

Když jsou jitrnice hotovy, posýlá z nich hospodyně, narovnavši jich několik na talíř a zavázavši do ubrousku, ukázku rodinám, s kterými žije v dobrém přátelství, a přidá také hrnek nebo džbánek polévky. Rozumí se při tom samo sebou, že podarovaní, když sami zabíjejí, pošlou jí stejnou oplátku.

Z krmníka kromě pečené a masa vařeného upravují ještě některé pokrmy, hledíce zužitkovati vše, co je možno. Z vařených odřezků kůže a z drobných odpadků masa, kloubů, kližek a p. dělají rosol čili sulc, který pak jedí s octem a pepřem. O škvarcích, kterých zůstane po škvaření značná zásoba, zmínili jsme se již výše a viděli jsme, jak vhodným příměskem jsou při různých pokrmech. Škvarkům se v podstatě rovnají skřivánky, větší kusovité a masité odřezky do červena vyškvařené, které se odřezují, když hlavní vrstva tuková