s vepře byla sňata. Vyškvařené sádlo jest hlavní příčinou, pro kterou se krmník chová. Slito jsouc do krajáčů, o kterých hospodyně již ví, kolik žejdlíků obsahují, přechovává se pak nezřídka až přes léto, jsouc téměř výhradním omastkem při většině pokrmů. Často maže se vepřovým nebo husím sádlem i chléb, aby lépe chutnal.

Značný díl krmníka, zvláště pak libové části masa, udí se, aby se pořídila zásoba uzeniny, vítané hlavně v měsících od vánoc do velikonoc. Dokud se topívalo pouze dřívím, udil síi každý hospodář maso doma; nyní dávají si je obyčejně uditi tam, kde alespoň na čas topí jen dřívím, anebo je pošlou do udírny k řezníkovi. Maso k uzení se nařeže na dlouhé kousky a rozvěsí se, obalené v plevách, aby příliš nezčernalo, po dvou na příčky do komína. Hospodyně neopomine zjednati si tou příležitostí také kus slaniny pro potřeby kuchyňské. Vyuzené „párky" zavěsují v komoře na hák nebo na bidélko ke stropu, aby na ně kočka nemohla, aneb, není-li tam dost sucho, na hambalky na půdě.

Jiných krmí masitých zde šíře si všímati není zajisté třeba; neníť v úpravě jich rázovitosti, není význačnosti, nýbrž shledáváme v té příčině téměř vše, co známe z kuchyně městské. Nadívaní holubi, o které u sedláka nebývá nouze, pečená nebo smažená kuřata, kachna, husa a někdy i kapoun objevují se v naší kuehyni selské tím častěji, čím větší jest majetek hospodářův; na menší usedlosti hospodyně, jejíž jest drůbež výhradním majetkem, ovšem hledí ji prodati a stržené peníze obrátí na nutné potřeby domácí, zůstavujíc jen skrovnější část kuřat a hus neb kachen na pouť a posvícení.

Z husy a kachny připravuje se kaldoun čili drůbky, a to s nudlemi v řídké omáčce, o jaké se svrchu stala zmínka, nebo s rýží. Oba ty živočichy krmí před zabitím dva, tři týdny i déle šiškami či slejškami, uhnětenými z hrubé mouky a z otrubů, aby měli hojně sádla. Na tom si hospodyně zakládá více než na velikých játrách husích, která smaží na cibulce do tuha a červena. Krev z drůbeže, upravená s vajíčkem na cibulce, platí za pochoutku.

Někdy podlehne kuchyňskému noži též stará slepice nebo kohout, jež pro tvrdost masa jest třeba vařiti. Hospodyně je upravuje obyčejně s rýží jako kaldoun. K tomu se vztahuje zmínka v posví-censké písni o sedláku, který

Vařená slepice s nudlemi jest pokrmem pro šestinedělky. Selky ji tedy dostávají, když „přišly do kouta".

Tou příležitostí bude snad možno zmíniti se o tom, jak se připravují k jídlu samotná vejce. Syrové vajíčko vypití radí se zpěvákům, aby měli pěkný hlas. Vaří-li se vejce, děje se to buď na