měkko, na hniličku neb na tvrdo. Dostane-li hospodyně vzácnějšího hosta a nemá již času opatřiti mu něco jiného k jídlu, udělá vajíčka na rendlíku čili míchaná, která mají jinak také úkol lepšího pokrmu postního. Zvláště chutná jsou vajíčka na kyselo, která se vaří v kyselé smetaně, do níž jest přidáno octa a soli, a spouští se tam jedno vedle druhého, aby se nerozvařila. Ostatně hospodyně kromě velikonočního času tímto produktem co možná spoří, schraňujíc vejce dílem na prodej, dílem na zimu.

V nejednom hospodářství chovají si králíky, kteří se při koních a kravách snadno přiživí. Časem poskytnou kousek chutného masa, které hospodyně upraví buď jako zajíce na černo, nebo v kyselé omáčce smetanové. V obcích, kde mají rolníci sami v nájmu honitbu, užijí také zvěře, zajíců a koroptví.

Uvedeme-li ještě pečené beránky a kůzlata, budou to asi všecky masité pokrmy, které v našem kraji nalezneme. Čtoucí poznal, že v úpravě jednotlivých druhů není veliké rozmanitosti, pro kterou by bylo třeba podivných názvů domácích i cizích, jaké si vymýšlejí v městech hostinští kuchaři. Na venku jsou některé druhy masa řídkým hostem, stačí jim tedy úprava co nejjednodušší, aby byla uspokojena chuť domácích strávníků.

Z různých potravin, které se v selském domě vůbec vyskytují, zbývá jich jen skrovný počet.

Tvaroh bývá vítaným pokrmem v původní tuhé podobě své, jenom třeba řádně jej osoliti. S kusem chleba zastane v létě dobře, svačinu nebo večeři. Leží-li tvaroh osolený a nakmínovaný nějaký den, sesýrovatí poněkud a je chutnější. — K večeři strojívá jej hospodyně úpravněji. Učiní z něho buď rozhudu, promíchavši osolený tvaroh s kyselým mlékem nebo smetanou a pažitkou („šnytlíkem") na drobno nakrájenou; nebo upraví míchaný tvaroh, který jest pouze osolen a rozdělán v sladké smetaně nebo mléce.. Dále se hnětou z tvarohu homolky, a to buď okrouhlé, buď nakrájené na úzké tabulky. Do

oněch dává se sůl a kmín, druhé, určené ke strouhání, jsou z pouhého tvarohu. Homolky se suší buď na prknech, buď v posádkách, podobných klecím, a vystavují se na slunce tak, aby na ně škedná zvířata nemohla. Proto visí taková posada nejčastěji v přístřešku nad zápraží, kam ji vystrkují z půdy čili hůry. Odtud porozumíme dobře rozhněvanému mládenci, když zpívá:

Homolky na strouhání vyschnou, že jsou tvrdý jako kost. Kmínovaných homolek nenechají tak příliš vyschnouti, potřebujíce jich do-sýra. Sýr nakládá si hospodyně na zimu do bečky nebo veliké ná-