Z počátku rozdělili jsme selské pokrmy na všední a svátkové, ku kterým se druží pokrmy příležitostné; k těm tedy obrátíme nyní pozornost.

O štědrém večeru bývá upravena vánoční praženka (do vařící vody přijde trocha suchých hub, cibule a kmín, zapraží se to a vyleje na nakrájený lívanec) jakožto první část večeře. Lze-li vůbec ryby koupiti — kromě Polabí nebývá to u nás všude možno — je polévka rybí, jikrová, a pak přijde na řadu ryba na černo nebo smažená. Neměla-li čeládka o vánocích ryb, platíval druhdy hospodář služebným v chalupě po 30 kr., ve statku po 50 kr. náhrady. — Ode dávna má dále v této večeři čestné místo buď svarba, buď kuba, jak se o tom jíž s vrchu stala zmínka. Kromě jablek a ořechů, které hospodyně rozdá chase a dětem, pochutnají si stolovníci po večeři také na vánočce čili housce, při čemž z čeládky každý dostane vánočku vlastní a kromě toho i jiné pečivo, aby z toho mohl donésti rodičům nebo příbuzným. Vánočky se splítají ze silných pramenů z pěkného těsta, do kterého hospodyně, když zadělává, vmíchá mandlí a hrozinek, zhusta též fenyklu nebo anýzu. Čím více másla a cukru se na ně obětuje, tím jsou lepší. — Na boží hod vánoční dostane čeládka u oběda krupičnou kaši, syrobem kropenou a perníkem sypanou.

O masopustě dělávají se koblihy a šišky, které jsou obvyklým pečivem zvláště na tučný čtvrtek a na ostatky čili konec masopustu. Do koblih dávají mák nebo povidla, šišky jsou prázdné. S tímto pečivem smažívají se zároveň boží milosti (těsto se vyválí jako na nudle a nakrájí na obdélné plátky), na kterých si děti zvláště libují.

Na velký pátek pekou se jidáše, totiž placky, pomazané medem, aneb, není-li medu, syrobem. K svátkům velkonočním nezbytně patří mazance, tu a tam také dle své podoby bochánky zvané, v nichž jako ve vánočkách jsou hrozinky a mandle, čím se mají dobré mazance vyznamenávati, oznamuje nám mládež, chodící po pomlázce:

Kromě mazanců peče hospodyně v ten čas též drobnější pečivo, zejména trochu koláčů z horší mouky. Místy, na př. v Limuzích, péká-vali o velikonocích zvláštní svítek velikonoční, který se od obyčejného svítku lišil tím, že v něm byly zamíchány drobné kousky uzeného masa, na drobno usekané lupínky mladých kopřiv a šnytlík (pažitka), tedy smíšenina zajisté podivná.

U zámožnějších sedláků, zvláště u těch, kteří posud chovají ovce, nalezneme na boží hod také velikonočního beránka, z něhož dávají nějaký díl v kostele posvětiti. V chudém baráku i v bohatém statku spatříme v ty svátky velikonoční vajíčka, vařená na