vodníka, který hledí někoho v ten den utopiti. — Napije-li se někdo uhřátý vody, řekne prý vodník Smrti na Nový rok anebo na Smrtelnou neděli, by si nabrousila kosu; jména takových nešťastníků napíše na červenou nebo zelenou stužku; proto prý ozdobují děti „smrt", již na Smrtelnou neděli vynášejí, „pentlemi" zelenými nebo červenými, jež nad vodou spalují. (Bydžovsko.) — O sv. Janu Křtiteli házejí dívky věnečky do vody, by se své budoucnosti dověděly. „Hastrnman" číhá ve hlubině, by některý věneček uchvátil. Podařilo-li se mu to, dívka, které věnec patřil, propadla moci jeho a do roka — dle jiné pověry do 7 let, se utopí. — Na těle utopencově jest vidět otisk ruky vodníkovy, kterou člověka dolů stáhl. — Mrtvoly utopencovy rád nevydá; proto také rybáři s nechutí a odporem tělo utonulého hledají a tonoucímu neradi přispějí, obávajíce se pomsty vodníkovy, která v tom záleží, že je tento buď utopí, nebo jim ryby plaší a všelijak škoditi hledí. — Vodník má však právo jen k těm lidem, jimž utopiti se jest souzeno. — Kdo propadl moci vodníkově, utopí se třeba v dosti malé bařince nebo pod okapem, ba také na lžíci vody. — Kdo se na „vodníka" narodil, utone. — „Hastrman" vychází devětkráte do roka ze svých studených hradů na zem, aby vyhledal oběť, jižto přivábí do chladného paláce svého. — Jako nebylo radno, zvláště za starších časův, ani žertem někoho zaklínati, poněvadž se prý kletba vyplnila, o čemž svědčí národní pohádky naše i jiných národů (sedm bratří zhavranělých atd. atd.), tak ani přivolávati strašidla nebylo na místě, poněvadž se hned objevila. Také vodník, vyzván-li, by někoho utopil, ihned se dostaví a zvolá: „Stane se, stane se!" a slib svůj do roka nebo 7 let vyplní. — Jakmile vystoupí koupající se z vody, dej si čepici na hlavu, by ho "hastrman" neutopil; jinde říkají, „by neztratil člověk onen rozum. *)

Komu jest souzeno, že se utopí, má prý zvláštní znamení na čele. Proto vodník vždy nejdříve sáhne koupajícímu se na čelo; ne-najde-li znamení, neublíží nikomu. — V Bašnicích seděl u rybníka stařeček s hlavou jako mléko bílou a česal si dlouhé své vousy. Muž jakýsi šel se koupat. Když se svlékl, přistoupil k němu dědeček — vodník — a sáhl mu na čelo se slovy: „Právě takový člověk mně utekl, ty však to nejsi, poněvadž nejsi na čele poznamenán." Potom zatleskal vodník rukama a skočil do vody. — Vyvázne-li člověk, jemuž určeno jest se utopiti, poznamená si ho vodník červenou šňůrkou, která se nedá sundati a takový nebožák se sám utopí.**) — Někdy poví „hastrman", koho utopí. Po hrázi rybníka u Pelhřimova vezl kdysi sedlák obilí. Najednou vyšel z vody vodník a žádal, by ho svezl. Muž neznaje žadatele, vyhověl přání jeho a vzal ho na vůz. Cestou