potkali čeledína, jenž jel koně plavit. Vodník povídá: „Ten se zítra utopí." Když se druhý den sedlák domů vracel, potkal opět čeledína a napomenul ho, by ani k vodě nechodil; potom se ubíral dále. Když kus ujel, dohonil ho vodník a dav se poznati vypravoval, že právě čeledína utopil.*)

Dvěma pánům jdoucím do Hrodovského mlýna objevil se mužík, který měl zelený kabát a vysoké boty a pravil: „Právě teď jsem utopil mlynářovu dceru." Páni se smáli; když však přišli do mlýna, poznali, že mužík nelhal; lidé přinášeli utopenou. — Do lesa nedaleko Stěžer chodívaly ženské na trávu. Jednou k nim přišel malý mužík a ptal se kolik je hodin, že má v pravé poledne ve Stěžerách chasníka utopiti. Skutečně utonul prý téhož dne čeledín. (Hradecko.)

Zkušení rybáři poznají prý, kdy se má kdo utopit, ale vyzraditi to nesmějí; učiní-li tak přece, vodník je při nejbližší příležitosti utopí.

V M .... cích spěchal voják s obědem, že se půjde koupat. Když se

odstrojil na břehu řeky, kde právě starý rybář ryby chytal, chtěl skočiti do vody. Ale rybář pohlédl naň a pravil: „Nekoupejte se dnes, utonete." Voják však se zasmál a skočil do vody. „Škoda ho je," řekl rybář odcházeje. Druhý den nalezli mrtvolu, jíž prý byl znáti otisk ruky vodníkovy na krku. — K Apoštolovům ve Vysočanech chodil vodník. Jednou pekli chléb, a to jak obyčejně tolik bochníků, kolik bylo domácích. Když hospodyně chléb z peci ,vytahala', objevil se tu vodník a počítal bochníky; poslední — malý bochánek — si vzal pravě: „Tenhle patří mně!" Brzo potom přišla do stavení toho žebračka, která uslyševši od domácích co se stalo, napomínala je, by nejmladší dítě k vodě nepouštěli, že má nad ním „hastrman" moc. Rodiče však na radu zapomenuli a poslali chlapečka pro vodu. Jakmile se však hošík k rybníku přiblížil, uchopil ho vodník a utopil ho. — Kdo si myje nohy a pije při tom, utone, jakmile se půjde poprvé koupat – – – Duše utopených lidí střádají vodníci pod hrníčky poklopené, nebo je pokličkami přikrývají; duše malých dětí schraňují prý pod rendlíček na peci. Podaří-li se někomu odklopiti nádoby ty, vyváznou dušičky a vyrazí na povrch v podobě bublinek.

Žena vodníkova vzala jednou chlapce, kterému za kmotra byla, do svého paláce. Vodník nebyl doma. Dítě vidouc na stole řadu hrníčků poklopených, ptalo se, co to jest? Vodníková řekla: „Nesahej na ně, jsou pod nimi duše utopených." Dítě ze zvědavosti, když kmotra poodešla, jednu pokličku zvedlo a vyletěla odtud dušička. Vrátivší se vodníková radila hošíkovi, by honem uprchl, sice že ho „hastrman" utopí.**) Podobným způsobem vysvobodila dušičku děvečka, která u vodníka sloužila. Když se hospodář vrátil, propustil ji hned ze služby. Dívka, již mladý vodník miloval, vešla jednou do paláce jeho; nena-