lezla však pána doma. I zpřevracela všecky hrníčky dnem nahoru a z každého vyletěla bílá holubička děkujíc: „Zaplať ti Pánbůh." Vodníci bydlí ve hlubokých tůních, kde své křištálové paláce s ohromnými poklady mají. V pohádce české o vodníkovi přichází vdova Dorota pro svého syna do říše „hastrmanovy". Když podle návodu vodníkova nad hladinou vyřkla slova:

rozstoupila se voda. Po stupních přišla žena do paláce. Brána vedla do síně veliké a vysoké jako největší chrám. Stěny byly ze skla a kol nich stály skříně, ve kterých byla síla stříbrných hrníčků, kde schovával vodník lapené duše

(Pokračování.)

Jakmile dívka přestane třást a vyslechne psí štěkot, kvapí do světnice.

Kdo na útěku zakopne a padne, náleží ďáblu.

Kdo na štědrý večer nahlédne do studně, objeví se mu tam obraz budoucí jeho ženy.

Kdo chce míti pěkné barevné koně, vezme šupiny s ryby a potřa jimi koně, neboť oni pak budou míti srsť pěkně okatou. Hospodyně po večeři posílají do zahrady děvečky své a tu musí slabší nositi těžší a při tom křičeti: „Pane Ježíši Kriste, dej aby tak ty stromy nesly těžce."

Zjeví-li se tomu, kdo se dívá klíčovou dírkou při večeři do světnice, někdo ze shromážděných se „dvěma hlavami", zemře brzy.