Předchozí 0415 Následující
str. 412

„Bukál" podobný patrně míněn v popisu, který nám zaslal p. B. Wildt, jak prý v Strakonicku nosí džbánek, jehož otvor je potažen koží, měchýřem, přes to jsou napjaty struny, na které se drnká.

Místy slově „bukač", „bukál" — také „fanfrňoch", zejména na Do-mažlicku. V pondělí vánoční chodí hoši (z města) s "fanfrňochem" po vsi a koledují: „Předevčírem byl štědrej večer, dnes už je koleda, dej, holka, koledy, Pámbů ti ji nadělí. Dyž sem ti ji včera dala, dám ti ji ještě dnes, jen to na mně nepověz. Jsem dlužen za pivo půl páta zlatýho; jsem dlužen za šátek, počkej, žide, až v pátek; jsem dlužen za botu, počkej, ševče, v sobotu." „Fanfrňoch" je takto zroben: Je to starý džbán, otvor jest blánou přetažen. Uprostřed blány upevněny jsou žíně („vlašiny") koňské. Ty se voskem natřou. Džbán tento, fanfrňoch, vezme jeden mezi nohy, koleny jej drží, druhý tahá za žíně a tím vyluzují se houkavé zvuky.

Ze vsi Milavči v Domažlicku.    Jos. V. Královec.

Ráno o novém roce chodí u nás děti s „fanfrnochem" (bukál, bukač — věrný popis jeho viz u Erb. str. 43, ě. 3.). Obyčejně chodí skupiny po třech: jeden hoch nese „fanfrnoch" — druhý hrnek vlažné vody — a s nimi děvčátko šátek na dárky. Aby fanfrnoch dojímavěji „hrál", mají hoši dvojí praxi: buď jej sevrou koleny anebo si ho oprou o břicho — zatím druhý hoch namočí ruce, chopí se „vocasu" (žíní) — kývne hlavou na ostatní — a juž to jde jednotvárným sborem, na př. takto:



2. Jeden praví: „kráva živá!", druhej praví: „vocas zdvíhá",

3. třetí praví: „dřete přece, ajť nám kráva nehuteče!"

4. Kráva začla harcovati, na řezníky žalovati.

5. „Zkazte vy tám poštouc pani, že huž kráva zas na stání!"


Předchozí   Následující