byl nalezen zlomek kamenného nástroje, ale ne v hrobě, nýbrž, jak jsem na str. 100 výslovně konstatoval, mezi kameny, kterými hrob byl zasypán. V Li-bo chovanech na pohřebišti žárovém byla nalezena v jediném hrobě (z velikého počtu) porouchaná kamenná sekyrka v popelnici (viz strana 13), O nalezených bronzech s kamennými nástroji v popelnicích na Kotlasce (nikoli Kotlářce) není u Jelínka (na str. 12) ani zmínky, ale také ne v popise nálezů na Kotlářce (na str. 29 a dále). Mlat Ledecký pochází z hrobu s kostrou skrčenou, v jakých se vyskytují tamtéž i bronzy a tedy z doby přechodní; zdali ale něco jiného, a co právě v tomto hrobě obsaženo bylo, nikdo noví. Z téže doby pochází hroby dobřichovické, ale při vykopání koster nebyl nikdo věci znalý přítomen a víme jen tolik, že tu nalezeny byly i kamenné i bronzové nástroje. O hrobech dobrovických nalezl jsem v Památkách, XIV. str. 581 zprávu inžen. Pecenky, a ten výslovně praví, že zde v jamách odpadkových z bronzu nebyl nalezen než jediný kroužek, o železe nečiní však ani zmínky. Zpráva o nálezu holohlavském jest velmi stručná a opírá se o výpověď p. Dušky, který v Ratiboru r. 1886, str. 313, praví, že tu byla nalezena kostra se vzácnými spinadly (nikoli jehlicí), přeskami z pasu (?), bronzovými kruhy na rukou, železným hrbolatým kruhem na nohou, za hlavou kostry že stála veliká nádoba z bílé porcelánovité hmoty, hnědě emailovaná a ozdobená zlacenými ornamenty (!), po stranách kostry že ležel kamenný klín, brousek a skleněný přeslen. Jest velice pravdě podobno, že zpráva pana Dušky opírá se opět jen o výpovědi dělníků a pouze vyhledání předmětů těch v průmyslovém museu libereckém, kam prý se sbírkou barona Liebiga dostaly, mohlo by snad poskytnouti v té věci žádoucího světla. Nález želkovický neučinil pan kustos Jelínek sám, ale oráč; byla prý tu nalezena kostra s 3 nádobami, skleněným koralem a kamenným k1í-nem (nikoli mlatem), tento se ale ztratil a nikdo nemůže na ten čas zjistiti, nebyl-li to pouhý brousek. Zprávám o nálezích v Košířích, Chvatli-nách a Nehasicích nepřikládá pan referent sám veliké váhy, o mlatu z Berny jest vůbec nejisto, byl-li nalezen tam anebo spíše v Bechlíně u Roudnice. V Památkách, I. str. 45, nacházíme zprávu, že 8. května 1852 předložen byl sboru archaeolog znamenitý serpentinový mlat 5 1/2 libry těžký, v Bechlíně nalezený; při tom bylo konstatováno (dle zprávy jednatelské v Mu-sejníku), že jest to největší mlat sbírek musejních — ale v katalogu musejních sbírek r. 1856 sdělaném vyskytuje se jako největší mlat čís. 14, nalezený prý v lese Berně u Kopidlna, za to o mlatu bechlínském není tu ani zmínky; také nelze nikde nalézti zprávu, že by se byl mezi lety 1852 a 1856 nějaký mlat od Kopidlna do musea dostal. (!) Uvážíme-li dále, že tak zvaný mlat kopidlanský váží dle Smolíka 3.055 kilogramů, tedy právě pět a půl libry vídeňské, musíme provenienci mlatu toho pokládati za velmi nejistou. Nemohu tedy vzdáti se náhledu svého o hotovení a užívání (k původním účelům) nástrojů a zbraní kamenných v střední Evropě dotud, dokud nebudou nalezeny v kulturní vrstvě některého z našich hradišť protohistorických celé a rozbité takové nástroje, jakož, a to zvláště, odpadky, které při jich hotovení zůstávají. Až dosud nebylo nic takového nalezeno ani konservátorem Čermákem ve mladších vrstvách Hrádku čáslavskéko, ani spolkem přátel starožitností na Levém Hradci, ani pp. Hellichem a Požareckým v Libici, ani panem Paliardim v hradišti znojemském."

Odpověď p. Snajdrovu uveřejňujeme s největší radostí, ale dovolujeme si dodati následující. Spor se totiž točí vlastně jen o to, jestli se nástrojů kamenných, především mlatů a seker prakticky užívalo ještě v dobách pozdějších, když kovy, bronz a železo byly známy a opotřebovány, anebo jestli sloužily již jen k podobnému účelu jako nyní „kamenné klíny" v pověrách lidových. Neboť bylo-li jich prakticky užíváno za zbraň, pak se pravděpodobně