str. 426
jiného zapsal zprávy o tehdejším Bulharsku. Iv. Brožka podává důležitější data zeměpisná ze spisu „Arriani philosophi et historici ponti Euxini periplus" (Arrian, zeměpisec a historik v 2. věku po Kr., lat. překlad spisu o obeplutí moře Černého vydán r. 1577 v Lyoně), dovolávaje se na přirovnáni přečasto výzkumů dra. Konst. Jirečka, spisu „Cesty po Bulharsku". Dragomanov pokračuje v záslužné a důkladné studii svoji o slovanských variantech látky o Edi-povi. S obrovskou pílí snesl z různorodých pramenů sílu materiálu přirovna-vacího a na str. 299 přehledně upravil, jak na základě bádání svého představuje si genealogii variantů jmenované látky. Vedle článku Gudevova (Bulharský rukopis ve Vatikáne), Juriničovy stati o jeskynních nálezech, Slavejkových článků a kritické části přidána opět objemná sbírka lidového podání, písní, obyčejů a pod. a pěkně provedené barvotisky bulharského kroje od Mrkvičky, Kniha 6. důstojně se řadí k vydaným již knihám. Zbt.
Mélusine, Recueil de mythologie, littérature populaire traditions et usages, red. H. Gaidoz, 1891. Z hojného obsahu všímáme si zejména H. Gaidozova článku o Meluzině v Luxemburku, obsáhlé úvahy Tuchmannovy o čarách a pak důležité pro nás, znamenité studie Th. Volkova, jenž na základě bohaté sečtělosti literatur slovanských i cizích, také spisů starých Herodota, Lukiana a pod. pojednává soustavně o pobratimství. Přidává do textu zajímavý obrázek (na str. 196) dvou Skythň podle desky zlaté, chované v Eremitáži v Petrohradě, ¦
*) Srovn rady v slovenské knize „Ke včelám", otištěné od Holubyho ve„Slov. Pohladech", 1892, 32.
|
