Celkem srovnávají se nádoby a milodary s oněmi z nalezišť z mladší doby hallstattské a dle toho klásti je sluší do druhé poloviny prvého tisíciletí před Kristem.*)

Kdežto nejstarší nádoby vynikají ušlechtilou členitostí, přecházejí části nejmladších nádob znenáhla do sebe i nadvládá tvar s vy-dutým středem a neodděleným hrdlem.

Čárkované ozdoby v tomto třetím období stávají se vzácnějšími; milodarův ubývá. Nepatrné homolky hliněné, prsténky bronzové, knoflíčky s puklemi, jehlice s hlavicí vřetenitou nebo svrchu několikráte zhrublou, náramky zavřené buď hmotné nebo z drátu svinuté, konečně i fibule duchcovské vzácně se objevují, již jako zavátý list z nové kultury latěnského rázu domácího (Měník).

Jisto jest, že však i tuto kulturní dobu přetrvaly hojné nekropole, rázu polabského, neboť již tu i tam (Rosice, Bučice) objeveny střepy, jež náležejí nádobám na hradištích pozdních velmi obvyklým a hustými vlnovkami a šikmo stavenými řadami teček zdobeným, jako byly nalezeny v mohylách u Chedrbi blíže Třebonína.

V severním Polabí nalézají se zhusta mohyly stejného obsahu jako u nás ploché hroby žárové a v některých zemích chtějí v nich poznávati badatelé rodinné hrobky. Dlužno také doložiti, že v krajinách severnějších častěji přiházívají se obroušené a provrtané nástroje kamenné, jakých u nás ve hrobech toho rázu pořídku nalezeno.

U nás provázejí hroby tohoto rázu Labe, zejména při břehu pravém, na Moravě hlavně jdou při Moravě, ve Slezsku při Odře, vůbec v nejúrodnějších krajinách, což ukazuje samo sebou již k velmi brzkému osazení těchto krajin, a nálezy z hrobů polabského rázu svou jednolitostí ukazují ku stejné kultuře národu veleobsáhlého, jenž záhy rozsídlil se ve střední a severnější Evropě.

Namane se důležitá otázka: Kde žili obyvatelé, jichž spálené kosti uloženy v popelnicích a hrobech nekro-polí polabského rázu?

Odpověď nalézti lze srovnáváním nálezů, zvláště nádob. Srovnávacích prací takových provedeno málo, ale již nyní lze odpověděti: Lidé oni jako rolníci žili v pořičných osadách a též na starších hradištích, která spíše pokládati sluší za sídla průmyslu než za pevnosti.

Nebylo zvykem pochovávati v období rázu polabského na hradištích ani v osadách, ve kterých zhusta na konci doby kamenné i na počátku bronzové pochovávána těla nepálená skrčeně. K pohřbu