vybírána místa zvláštní. Místa taková byla i zvláštními názvy označována, ba i lidé mezi sebou různili se na lid pálící nebožtíky (domníváme se, že to byli Třebešici, kdežto sousedé jich netřebili mrtvé a osada jich slula Netřeby*).

Zkoumání o této pravdě podobné domněnce založiti nutno zase na srovnávací archaeologii. Východištěm jsou nám hroby s esovitými náušnicemi, jako jistě slovanské.**)

Stopujeme-li tyto hroby nejvíce kosterně, nalézáme v jich sousedství starší hroby žárové, a srovnáme-li rozlohu hrobů s esovitými náušnicemi a žárných hrobů starších, shledáme shodu v hranicích a rozšíření. K tomu ještě nalézáme obé i v krajinách posud ryze slovanských i v krajinách poněmčených. Nejvíce však svědčí na slovanský původ těchto hrobů pečeť, kterou Slované ve znamení míru vtiskli osadám, řekám, horám i lesům, a literou jim ani tisíciletá germanisace nesetřela — místní názvy.

Již před mnoha léty za čerstvého dojmu cest po musejích severního Německa napsal jsem článek***) k nabádání některých německých učenců, v němž poukazuji, jak důležito je sledovati při nalezištích jména nalezišť, v nichž někdy nalézti lze vysvětlení, jaké nálezy zde země tají, a tím ukazuje i ku národu, jehož jazyk zde druhdy hlaholil. Od těch dob stopuji nálezy se množící, a ve výsledcích těch jsem jen posilněn. Každý archaeolog musí býti dalek utopií Kollá-rových, musí hledati tak, jak se v přírodních vědách zkoumá, pro-vše důkaz viditelný z věci. Nebuďme však již slepí ku vlastnímu!

Názvy místní přetrvaly věky, staly se mnohdy nesrozumitelny i novým osadníkům i domácímu lidu slovanskému.

V Čechách máme 85 jmen osadních, jež utvořena z kmene Třeb (trěba — z rus. t. j. oběť, jak v knihách církevně slovanských se užívá); jsou to slova jen pouhými příponami utvořená, jako Třebáň, Třebonín, Třebíz, Třebová, nebo složeniny: Třebončeves, Třeborady, Třebomyslice, čemuž opět v jižních slovanských krajinách odpovídá Trebča Vas, Trebiň Verh (vrch), Trebna gorica a Trebula. Hajník v Uhrách.

Sem náleží též kmen žel, žal i ve složeninách Žalhostice a Želibory v Haliči.

Pak známý ale lidu temný název mohyla, mogila v jménech osad i potoků Mohelka, Mohelnice, Mohelno; polsky Mogielnica, Mo-gilany, Mogilno, Mohylev, a jihoslovansky Mohelče, Homolice, Homoličje.