Předchozí 0469 Následující
str. 466

známému v Čechách již dávno před jedenáctým stoletím, které zachovaly nám nejstarší dvě verse, Kosmova a Dalimilova. Na těch vyrostly všechny ostatní, nesoucí až do poloviny století šestnáctého ještě stopy souběžného podání lidového. Tato pověst o nastoupení rodu Přemyslovského v Čechách měla dva charakteristické prvky, vložené do zlomkovitých a zatemnělých vzpomínek historických: Povolání panovníka ze selského rodu od železného stolu a náhlé vykvetení jeho otky.

Kromě toho ze snahy po neobyčejném, která vždy objevuje se při vypravování událostí dávných a důležitých, přikládány osobám jednajícím i ději příznaky nadpřirozené.

Že oba prvky dotčené tvoří vlastní jádro pověsti, dotvrzují pověsti jiné ze současného lidového podání o neznámém jinak králi Štěpánovi,

B. O Štěpánovi.

V létě r. 1888 vyprávěl mi ve vsi Jarcové, nedaleko Valašského Meziříčí na moravském Valašsku starý nádenník Javorek mnoho povídek, které v mládí slýchal, a mezi nimi též jednu o uherském králi Štěpánovi. Vypravování bylo dosti zlomkovité, mnoho mu již z paměti vypadlo a často svazoval několik povídek dohromady. Tak také k povídce o Štěpánovi připojil, patrně jen náhodou, jinou, o zakleté princezně, obětované draku u Segetína. Začátek však vypravoval souvisle, jak následuje:

Před roky Uhři neměli svého kráľa, tak dostali psáni z nebe, že dostanú kráľa: kery bude na železném stole obědovat na osmeho červenca, ten že bude uherským kráľem. Tak fšeci Maďáři bohatí si dali nadělať železné stóly a ten deň fšeci šli pod širu oblohu a obědovali na tych železných stoľoch. A sedlák Ščefán taky obědval na železnem stole. Obrátil pluch železem na vrch a dřevem na spodek, a jeho žena mu přinesla oběd na poľe a on říkal pacholkovi: „Taky budem obědvať na železnem stoľe." A anděl z nebe nese korunu, a dával mu ju na hlavu. A sedlák sä bal, tu otku co špářú od pluha hlinu, sä zaháňal a na uherské koruně po dnešní den je znamení: po jednom kříšku tu otkú čáhnul, tak je ten křížek posavád nachýlený. Ale anděl mu ju přec na hlavu dál. Tak mu ju nemoch žádný z hlavy zdělať; aš se fšici Uhři zjeli, mu korunu z hlavy odebrali, za kráľa ho přijali. Potom dlúho nekráľoval. Vedli proti němu rozbroj a tak ho zabili. Tak sä dostali pod rakúskú vládu.

Podobné dvě povídky jsou zapsány z Polska. Jednu nalezl dr. K. Matyás, jak mu ji vyprávěl Tomasz Leszko z Zabrzeźy (paraf. Łacko), a uveřejnil ji ve sbírce: Z historycznych


Předchozí   Následující