Předchozí 0471 Následující
str. 468

v historii, mythologii a v různých končinách Asie. Co naší látky se týče, nemožno z daného dosud materiálu říci nic určitého o jejím původě. Možno, že by dalo se něco usouditi, kdybychom měli sebrané pověsti o Přemyslovi, jsou-li dosud jaké, ze současného podání českého lidu, kdyby známy byly pověsti o králi Štěpánovi z doby starší, a konečně zvlášť tehdy, kdyby i u jiných národů sebrány a zaznamenány byly pověsti podobné. Prosím čtenáře, aby, znají-li nějaké, přispěli k rozluštění otázky o vzniku pověsti o Přemyslovi, pro naše lidové podání tak důležité. Z toho, co dosud nám známo, vyplývá jen výsledek záporný. Netvrdíme, že neskrývá se v naší pověsti nějaký mythus, ale právě tak nemůžeme tvrditi, že v ní jest. Mythus, který páni badatelé na počátku uvedení domnívali se v ní nalézati, udělali sami a vkládají ho do pověsti o Přemyslovi zcela bez důvodů.

Vodník v podání lidu českého.

Sebral Jos. Košťál.
(Pokračování.)

Moravská pověsť takto líčí obydlí vodníkovo: Mlynářova dcera, do které se syn vodníkův zamiloval, přišla k němu na návštěvu. Pomocí proutku, jímž udeřila do vody, dostala se do krásné světnice, ze které ji vedli rodiče milencovi do druhých síní; v nejposlednější byly dokola stěn samé hrnečky dnem nahoru převrácené — obydlí to duší lidí utopených. *) Smetí z paláce vodníkova vynesené mění se ve zlato: Jakási žena nabídla se „vodníkové" jíti za kmotru. Když po čase „hastrmanka" do kouta se dostala, připomenula ženě slib. Ta se zdráhala, ale hrozby ji donutily. Jakmile bylo po obřadě a hostině, zametla vodníkova žena jizbu a vodník řekl: „Kmotřenko, nemám vám čím za službu nám prokázanou zaplatit; ale byste od nás přece něco měla, aspoň tuhle to smetí sobě vemte." Nerada vzala žena smetí; sotva pak vyšla navrch, vysypala je a chvátala domů. Když odvázala zástěru, vypadl z ní dukát. Tu teprve litovala, že smetí vysypala. Běžela hned na místo, kde smetí mělo ležet, ale ani památky po něm nebylo. **) Na povrchu vody, ve které vodník obývá, vznáší se prý na večer jasně modravá záře. — Jednou vtáhl „hastrman" chlapce do hlubiny a ustanovil ho strážcem duší v paláci svém chovaných.


*) Kulda Mor. národ. poh. II. 262. **) Kulda. Mor. národ. poh. II. 261.

Předchozí   Následující