Kdysi odešel; strážce zpřevracel hrníčky a sám také prchl. Duše se vrátily do těl a na oslavu svého vžití vystrojily společnou hostinu. Když se hosté nejvíce veselili, spatřili mužíčka v zeleném kabátě, z jehož rukávů voda kapala. Ten vzal nenadále sklenici a rozliv vodu zaplavil celou světnici tak, že z hodovníkův ani jeden nevyvázl. Takovým způsobem nabyl vodník ztracených duší, jež znova ve skleněném paláci svém pod hrníčky schoval (Bydžovsko). — Jako lesní mužové tak také vodníci přinucují dívky k manželství a slibují jim hory doly, jen aby je k sobě přilákali; v lásce jsou vášniví. Dívka, jediná dcera nějaké vdovy, prala stojíc na lávce; ta se prolomila a pradlena spadši do vody stala se ženou vodníka, kterému i syna porodila. Když se jí zastesklo po matce, prosila muže svého, by jí dovolil domů. Vyplnil sice prosbu její, ale s tou podmínkou, by ani matky ani přátel ne-objala a na večer do jezera se vrátila; v zástavě nechal si dítě. Matka se zaradovala, spatřivši dceru za mrtvou pokládanou, a objala ji srdečně. Na večer, když se dcera vrátiti chtěla, pravila matka:

a zamkla dvéře. Vodník zabouřil (na dvéře) a žádal, by mu žena šla strojit večeře, pak ustlat a konečně by dítěti plačícímu dala píti. Matka nedovolila, by dcera k vodníkovi se vrátila, a tento ze msty vlastní dítě zavraždil. (Erben. Kytice.) Vodník je pánem ve své domácnosti a krutým tyranem, jinak ani (dle povahy) mysliti se nedá.

Když některé děvče neopatrně řekne, že by s vodníkem tancovalo nebo si ho vzal o, přijde tento jistě do hostince; potom stále za dívkou chodí a těžko se ho zbaviti. V Podvorověč (malé vesničce v Kralovicku) chystala se dívka k muzice. Když ji vybízeli, by doma zůstala, že nebude míti tanečníka, řekla: „Půjdu k tanci třeba s hastrmanem." Do půlnoci netančila. Tu přišel pro ni pán, který měl červenou vestu, klobouk na tři facky a zelený límec u kabátu. Tančila s ním dlouho a pán si ji namluvil. Chodil k ní často a nosíval jí cukroví. Jednou však dívka cukroví nesnědla a ráno měla místo cukrovinek „koňské knedlíky". Poznala, jakého má ženicha a ráda by se ho byla zbavila. Šla ke knězi na radu, vyzpovídala se, modlila se, ale nic platno. Když k ní zase „hastrman" přišel, naříkala si, že jí málo krávy dojí, že musejí mít učarováno, aby jí pomohl. Vodník řekl: „Vidíš, to dělá čarodějnice; přichází v noci a vyssává krávy. Ale uvař černobejl, černohlávek a černou ,retoliku' a tím krávy umyj." Dívka uvařila zmíněné „koření", ale umyla sebe tím odvarem a vodník k ní nemohl přijíti.*) Matka proklela dceru, že nechtěla poslechnouti a šla k muzice: