„Hastrman" požádá dívku o tanec a tiskne jí ruku, až z pod-nehtů teče krev. Pak ji odvede do svého domu.

V Nežovicích žila děvečka, kterou žádný chasník nechtěl. Bylo jí toho. líto, proto si umínila, že si vezme kohokoli, třeba „hastrmana" z jejich rybníčka. Vodník to uslyšel a přišel za ní; dívka ho přijala velice vlídně. Tak chodil za ní delší dobu. Když však jednou byla muzika a šli spolu do hospody, poznali lidé, co to má za ženicha, podle zeleného kabátu a že mu z levého šosu voda kapala. Druhý den to děvčeti pověděli a ta si teprve vzpomněla, co jednou řekla. I chtěla se „hastrmana" sprostiti. Dělala, co kdo radil, ale nic na plat;. vodník přicházel stále. Konečně jí poradila jakási bába, by natrhala kapradí a „nevěsilu". Děvečka tak učinila a pomohla si. „Hastrman" přišel večer, ale že mu kvítí bránilo přistoupiti k děvčeti, sedl si za dvéře a křičel celou noc:

Svaří-li se ve svěcené vodě heřmánek, a tím odvarem se děvče umyje, nemá k němu vodník žádné moci.

Do Mlázovic chodil prý za děvčaty „vodní mužíček". V jedné chalupě prosil o nevěstu, ale byl odbyt. Když však od své milé upustiti nechtěl, a celé noci u chalupy vyplakal, poradily báby hospodáři, by svařil „tolytu" a „turánek" ve svěcené vodě, a tím aby vykropil stavení i dvůr. Když tak rolník učinil, neukázal se „hastrman" více ve Mlázovicích, ale zašel do Oujezda, kde si nevěstu vybral. (Nechanice.**)

Svatbu strojí „hastrman" hlučně. Tak prý ve lhoteckém rybníku slavil sňatek vodník, který se tam přestěhoval z vysušeného rybníka vřešťovského. Nevěstou byla dívka ze Lhotek, sirota, kterou „hastrman" unesl, když máchala prádlo. Léta uplynula. Lid si vypravoval, že ráno i večer vodník se svými dětmi na hrázi si hraje. Tamější hajný chtěl se o tom přesvědčiti a nastrojil oko z lýčí. Ráno byl mladý vodník chycen. Bylo to prý útlé dítko s vlásky jako sníh bílými; kabátek i kalhotky mělo z jemného sítí upleteny ; botky byly z lýčí. — Vzal dítě s sebou do hájovny s tou myšlénkou, že se ho ujme a vychová. Ale v noci přišel vodník k oknu a prosil hajného, by mu synka. vrátil. Když však hajný nechtěl tak učiniti, vyrazil „hastrman" okno, hajného zaškrtil a dítě si odvedl. Od té doby nechtěl prý v hájovně nikdo bydleti; pustla a rozpadla se časem na dobro. (Lhotka.) — Kdo ruší vodníkovu svatbu nebo hody, zlým toho zažije, utone při nejbližší příležitosti.