Kožichy povlečené nalezneme na Slovensku po různu, jak na Moravě tak v Uhrách. Na Lanžhotsku nosí se na příklad pod jménem šub ku slavnostním příležitostem. V Uhrách v Zemanském Podhradí přicházejí pod jmény mentlíků v obecném oděvu; jsou, jako v těchto krajinách většina oděvu, světle modré barvy a černá beránčina tvoří v obrubě k základnímu tonu pěkný kontrast. (Obr. 38., 39.)

V úrodnějších krajinách Hontu nosí ženy dlouhé k patám sahající soukenné kožichy, temným suknem potažené a stříbrnými bombíky ozdobené, pod jménem kyntešů (srv. se slovem kontuš); konečně i muži v té krajině (viz obrázek) oblékají krátké soukenné kožíšky (kudmeny), dle jich udání z maďarského národního oděvu pochodící. (Číslo 40.)

Stopujeme-li střih dříve u-vedených šub a i kyntešů, poznáme, že má velikou podobu se střihem mentíků, jen s tím rozdílem, že při mentících neboli župicích jsou klínovité šosy svými vrcholy zachyceny po straně v bocích, a střih zad je jednoduchý a z jednoho kusu (viz obr. junáka z Kaňo-vic číslo 32.), kdežto šuby lanžhotské mají záda již dle kabátů rokokových sestřižena ze dvou kusů k pasu úzce ujmutých a šosy pak sebrané k pasu do těchto zadních dvou bodů, tedy tak jako celkem kabáty moderní nebo lépe kabáty rokokové, starší kaca-bajky a i maďarské dolmany. Šňůrování často bohaté a

umělé, ale již městskou práci připomínající, jde na zádech podle švů k súženému místu na kříži, kde ukončuje dvěma knotlíky; v předu při poutcích ozdobují šňůry úbor zapínání. Z obrázků

Čís. 37. Šuhaj z Leskova u Jablonice v Bílých Karpatech.