V oktávě sv. Tří králů chodí „tříkrálové". Zvláštním je, že chodí „tříkrálové" jen dva a třetího nosí na „mótovítku", kterým točíce zpívají (Srovn. Erb. str. 53, nápěv 404):

Vod východu je příchod náš, jak řek' prorok Jeremiáš. (Kleknou.) Zbudil se Josef ze spaní, vzal to díďátko s Marií. Vodešel s ním do Ejipta, tám přebýval dvě, tři líta. (Mouřeník volá): Já se k tomu znám, že sem z zemi mouřenínský král. Staňte, vy dva králové, vemte si svý vece a pudeme. (Zpívajíj: Toho daru vám děkujem, novýho roku vinčujem, bychom přes rok zas k vám přišli, vás ve zdraví zas vynašli.

Na večer svatých Tří králů lidé slévají olovo (což po celé vlasti naší je známo) a roztavené lijí do připravené, vodou naplněné nádoby. Slitinu pak dle svého vlastního přesvědčení srovnávají s věcmi v životě se vyskytujícími. Jsouce ale v pochybnosti, kladou slité olovo v přiměřené vzdálenosti ku stěně, na níž ono na večer stín svůj vrhá, a dle toho pak konstatují, co sobě ulili, buď šťastně aneb opačně: na příkl. umrlčí hlavu, přilbu, meč, loď, stromy atd. Dle toho, jaký význam ulité věci mají ve skutečnosti, stanoví se soud litcův.

Dívky slévají v předvečer Tříkrálový do vody olovo. Dle toho, co se uleje, pozorují a soudí na osud do budoucnosti. Vytrhují „sladký lupen" i s kořenem. Na kterou stranu při vytrhnutí jest kořen obrácen, tam se dostane. Klepají došky; vyklepou-li zrnka, dostanou bohatého ženicha a naopak.

Před Třemi králi vysekají večer mladíci otvor v ledu a naslouchají, kterak šumí voda. Šumí-li vzhůru, ožení se ten, jenž naslouchá. Nešumí-li, manželství jest daleko.

Před Třemi králi světí se voda. Eáno na Tři krále po mši svaté chodí hospodář svěcenou vodou vykropovat všecky části statku (i chlívy, stodoly, „srub" atd.) říkaje: „O vy svatí Tři králové, buďte ochráncové tohoto stavení."

Kdo polkne o Třech králích třikrát svěcené vody, jest pojištěn proti kolikeré nemoci.