Theofil. Nemíním Krista zapříti, máš sám, králi, o tom zvěděti; neb co jsem jednou před sebe vzal, abych tím Krista vyznal.

Král. Legáte, jdi, nemeškej, kata mně sem povolej.

Legát. Jak's nařídil, má se stát, chci to všecko vykonat. (Ku katu): Jene a mistře, všickni katané, oznamuji vám rozkaz krále, že se hněvá neustále; máte se mnou jít a před krále nastoupit.

Kat (ku králi): Milostivý králi, jaká příčina je tady, že jsem sem po druhé volaný?

Krá1. Teď, mistře, poroučím tobě, vem Theofila hned v té době, hlavu jemu pod meč dej, tak mu konec udělej

Kat (odvádí Theofila stranou,: No, Theofile, už máš svůj ortel vyčtený, neb máš být ven vyvedený.

Čerti (jdou jim vstříc): Hej! Pst! Páni, kam jdete ? Co nového, povězte.

Kat. Vyvádíme Theofila, toho lháře, kus pražskýho partykáře.

Čert. O ty Theofile podvodný, od naší víry zkažený, co pak si's to před sebe vzal, že's Kristovu víru vyznal? Měl's zůstat při naší víře, mohl's mít všeho v míře, zlata, stříbra, cibule, česneku, petržele.

Theofil. Odejdi jen, satanáši, sváditeli lidských duší. Já vyznávám Pána Ježíše. Ve jménu svaté Trojice, počkej, mistře, malou chvíli, co odevzdám duši nyní Kristu, svému stvořiteli, pro kterého umřu nyní.

Kat. Nemůžu zde déle státi, rač svůj kord dolů složiti.

Theofil (zpívá): Líto jest mi milé Doroty, že jsem vinen její smrtí. Litovat já ji žádám, že se s ní v nebi shledám.

Kat. Nu, Theofile, již jináče není; na královské poručení, natáhni svůj krk hrdinsky, ať, učiním svůj kus mistrovský. (Stne Theofila) Holá, holá, jak se mně to dobře dělá, sotva počnu dělati, již mám meč svůj schovati.

Anděl. Vy drabanti, poroučím vám, vemte si ho do pekla k vám, nehodného krále toho; nešanujtu těla jeho, do pekla s ním odvandrujte, tam mu konec udělejte, na kusy ho roztrhejte.

Čerti (zpívají): Sapricius, král ukrutný, musí s námi do pekla, činil skutky nešlechetný, proto musí do pekla. Buďme z toho veselí, že jsme ho už dostali, nebude víc sužovati ty ubohý křesťany.

Krá1. Vy drabanti, mne nechte, celý moje království si vemte, mou korunu vám s hlavy dám, jen ať s vámi nepřebývám.

Čerti. Brrr — — — — r, my se té o tvou korunu neprosíme, my si tě do pekla vzít musíme. Máme za dveřmi kočár starý, na kterým vozíme čarodějné báby — a žáby — my tě na něj posadíme a ještě ti zatroubíme (Zpívají) : Buďme z toho veselí, že jsme ho už dostali, nebude víc sužovati ty ubohý křesťany. (Odnesou ho.)

Legát. Mnohovážení páni a paní, jenž tuto chvíli viděli a spatřili, kterak tyto dvě osoby skrze víru křesťanskou podstoupily smrt ohavnou, při tom já vám opodýruju (?) a všeho dobrého vinšuju.

Po obdržení daru odešla společnost do jiného domu, kde „říkání" opakovala. Na vesnicích dostávala společnost „Dorota" také potraviny (vedle dárku peněžitého), které pak u nejbližšího krupaře zpeněžila.

V oktávě sv. Doroty chodí po vsích „doroťáci" — kat s dřevěnou šavlí a sv. Dorota s papírovou korunou na hlavě — vejdou do světnice a po křesťanském pozdravení začnou: Oba. O hýle. hýle, hýle, poslyšte malé chvíle, o krásné panně Dorotě, kterážto nechtěla královnou býti, rači hořkou smrť podstoupiti. — Kat. Ach, Doroto rozmilá, král Fabricius mě k tobě posílá, abys ho za manžela vzala a jemu neodporovala, neb von míní tobě stříbro, zlato dáti a královnou tebe učiniti. — Sv. Dorota. Ta novina je mi tak milá, jak nějaká smradlavina, než bych já si otce za manžela vzala, rač bych