hořkou smrt podstoupila. (Sv. Dorota klekne.) — Kat. Vodstupte, lidi, na stranu, ať vám nedám s mečem ránu; natáhni, Doroto, krk hezky, já ti ho srazím po mistrovsky. (Srazí korunu.) — Oba. (Píseň.) Staň, Doroto svatá, kerás bula sťatá, nechtělas krále poslechnout, [:raděj hořkou smrt podstoupnout:].

Na sv. Matěje (24. února) posílají rodiče bosé děti před slunce východem do zahrady. Ty držíce se stromu točí se kolem něho, nebo běhají po zahradě a volají: „Svatý Matěji! přines nám ourody do naší zahrady." Aneb vezme děvče menší děcko na záda a volá po třikráte: „Na svatého Matěje nese děvče pachole; kde ten hlas se obejde, všude dost ovoce bude." Aneb starý výminkám vejde do dvířek u zahrady jsa též bos a mocným hlasem křičí do korun (sevře ústa dlaněmi): „Volám, volám svatého Matěje! kde se ten hlas obejde, všude dost ovoce bude."

Na sv. Matěje jde ráno hospodář do zahrady a projde ji na kříž volaje: „Na svatého Matěje kudy ten hlas obejde, ovoce všude hojnost bude."

Na sv. Matěje, než slunce vyšlo, musil jsem v košili a bos vzíti mladšího bratra na záda a běhati s ním po zahradě, aby bylo hojně ovoce a volati: „Volám, volám sv. Matěje, kde můj hlásek obejde, všude dost ovoce bude." Ač jsme neměli svou zahradu, musel jsem běhati našemu hospodáři, že prý si potom také něco utrhnu z ovoce. „Frantíku, křič hodně, aby to také slyšela ta švestka tam vzadu v plotě," volávala na mne hospodyně.

Na sv. Matěje z rána před východem slunce vybíhají lidé do sadu a zaklepají na každý stromek třikráte, volajíce: „Stromečku, probuď se!" anebo: „Volám, volám sv. Matěje, ať nám tvé ovoce prospěje."

(Dokončení.)

Když přijdou do kostela a kleknou k oltáři, dá družička ženichovi věnec z rozmariny na hlavu a když kněz ruce snoubencům rozvazuje, hledí družba i družička jeden druhého předstihnouti, vzíti věneček. Po oddavkách a mši sv.. vyjdou z kostela, družička zpívá točíc se před muzikanty: