str. 516
@NZ@Referáty o spisech.
Jan N. Woldřich. Poslední kontinentalní změny evropské. Rozpravy II. třídy české akademie. Ročník I. č. 14. Praha, 1892 — Ačkoliv tato výborná práce spadá v obor geologie, vědy ležící zcela mimo kruh věd, jejichž pěstování má „Český Lid" ve svém programu, neváháme zde přece na ni upozorniti obecenstvo co nejširší, hlavně pak ty, kdož zabývají se praehistorií. Spis jedná, jak již nadpis povídá, o změnách, které se udály na pevnině evropské od konce doby třetihorní, hlavně v době diluvialní. Podkladem jsou výzkumy palaeontologické. Prof. Jan Woldřichi jest i za hranicemi českými uznáván za jednoho z prvních znalců diluvia evropského, a proto jsou jeho názory váhy nemalé. V prvé části knihy podává se souhrn všech dosavadních výsledků bádání velmi pěkným a jasným způsobem a kriticky, při čemž především hleděno k otázce bývalého spojení Evropy s Afrikou v jedné části doby diluvialní, pak k pevnině istro-dalmatské a sardo-italské, k otázce původu ruského černo-zemu a vůbec ledového období territoria rusko-sibiřského. Všechny velké změny v poloze a v charakteru evropské pevniny, které zde podrobněji vyčítati nemůžeme, měly ovšem vliv na podnebí a na celý život animalní i vegetalní Evropy. Proto připojuje Woldřich i výklad o svém zdařilém rozdělení doby diluvialní na čtyři periody různých zvířen (ledové, stopní, pastvinné i lesní). Pravili jsme nahoře, že knihu doporučujeme vřele všem, kdo se zabývají praehistorií. Důvod k tomu je na snadě. Důležitou částí praehistorie je diluvialní doba lidstva, zejména pro nás, kde v Čechách a hlavně na Moravě máme tolik materiálu pro bádání. Zde se ovšem praehistorik úzce stýká s geologem a pa-laeontologem. Praehistorik nezdvihá z kulturní vrstvy lössu jen výrobky lidské, nesmí se zabývat jen člověkem, nýbrž celým prostředím, v němž žil. A proto bude kniha Woldřichova nutnou pro každého, kdo chce studovati nejstarší lidské osídlení střední Evropy. Porozumění změnám kontinentalním jest nutno, hlavně vzhledem k prvému stěhování lidského pokolení N.
22. sjezd německé společnosti anthropol. v Gdaňsku r. 1891. (Correspondenzblatt d. deutschen anthr. Gesellschaft, 1891, č. 9 12.)
Jak jsme již předešle oznámili, byl loňský anthropolog. sjezd v Gdaňsku pro nás jedním z nejdůležitějších, zabývaje se vícekráte i archaeologií slo-vanskou Vůbec pak vyznačuje se předložením několika nových důležitých otázek a problémů. Sjezd zahájen byl delší řečí R. Virchowa. Zmínil se o pokroku archaeologie, hlavně v Prusku, o značných zásluhách Berendta, Lissauera a dvou loni zemřelých archaeologů J. Schliemanna a O. Tischlera; ukázal na úspěchy přírodovědecké methody v praehistorii proti methodě starší, historické, a skončil přednášku stručným oceněním významu period praehisto-rických, hlavně o otázce kultury ténské a hallstattské. Celkem však líčení neobsahovalo nic nového, kromě značné dávky skeptičnosti. K otázce árijské je důležito jeho prohlášení, že Arijové bydlili v Evropě již v době neolithické. V řeči, kterou přítomný pruský ministr vyučování dr. von Gossler odpovídal Virchowovi, pronesl více slov uznání důležitosti anthropologie předhisto-rické a konstatoval, že se již musí považovati-za oprávněný článek v řetězu věd ostatních. Pak podal dr. Lissauer krátký přehled dosavadních výsledků prací archaeologick}'ch v Prusku, zemi to pro minulost Slovanstva tak důležité, J. Ranke přehled vědecké činnosti anthropologické a ethnografické v Německu za rok minulý. Z dalších přednášek a rozhovorů jsou nejdůležitější následující: O. Montelius v přednášce "Zur Chronologie der jüngeren Steinzeit in
|
|
