str. 519
Objemný tento spis zůstává za podobnými novějšími spisy německými. S Ratzelovou ethnologií porovnání nesnese. Původ jeho je zvláštní, je to samostatný doplněk, poslední díl francouzského překladu známého díla Brehmova o životu zvířat. Již to, že předmluvu ku knize napsal nedávno zemřelý anthro-polog Quatrefages, a to, že spisovatel byl preparatorem v jeho laboratoři, dává nám soudit na vědecký ráz a směr knihy. Spisovatel připojuje se celkem úplně k známým náhledům Quatrefagesovým, jak v oddílu věnovaném praehistorii lidstva (jest zastancem monogenismu, dělí předhistorická plemena na kraniologických základech právě tak jako jeho učitel), tak i v oddílu hlavním, věnovaném plemenům a národům nyní žijícím. Lidstvo dělí na tři základní větve, bílou, žlutou a černou (kavkazskou, mongolskou, ethiopskou), a dvě větve smíšením povstalé (plemena oceánská a americká). Za základ dělení slouží mu anthropologie, znaky tělesné, a proto také v detailech mají anthropologické poznámky největší cenu. Bohaté museum akademie poskytlo mu ovšem dostatečný materiál. Za to stanovisko linguistické je velmi zatlačeno do pozadí. Úprava, která u francouzských knih bývá tak pěkná, nevyniká .Illustrací je velké množství, ale mnohé měly býti raději vynechány pro svou nedokonalost.
Dr. K. Plischke.
Dr. M. Udziela. Medycyna i przesądy lecznicze ludu polskiego.
Przyczynek do etnografii polskiej (Biblioteka Wisły, tom VII.), Warszawa, 1891, str. 289. Kniha poskytuje četbu poutavou a podává plno látky příbuzné s lé-čebnictvím lidu českého. Rozdělena je na dva díly. První oddíl má stati: „1. Jak się lud zapatruje na choroby", 2. „Jak się lud wiejski leczy," o. „O doktorach ludowych". — Druhý oddíl má statí osm: 1. O těhotenství a porodu, 2. O věku dětském a chorobách dětských, 3. O chorobách mozkových, nervových, 4. O chorobách plicních, 5. O chorobách žaludkových, močových, pohlavních, 6. O kožních nemocech, 7. O chirurgii, 8. Smrt, pohřeb. Nebyla by to práce nevděčná, sestaviti podle vzoru Udzielova také spis o léčebnictví lidí našeho. Látky i ve starých památkách i v posavadním lidovém podání je mnoho. Pokud jsme nahlédnuli do knihy Udzielovy, jako jindy, tak i v tomto oboru jest lidové podání české a polské úzce příbuzné. Zbt.
G. Ragusa-Moleti. Poesie dei popoli selvaggi o poco civili,
Torino-Palermo, 1891, 8°, XII. + 300. Řídě se methodou, že v pozorování po-savadního primitivního stavu národů necivilisovaných dobéře se kulturní historik a sociolog mnoho vysvětlujícího a obdobného pro studium rozvoje vzdělanosti, chystá se spisovatel na základě přehojného již sebraného materiálu napsati soustavné dílo srovnávací, aesthetické o zárodcích poesie a umění u národů nevzdělaných. Průpravou byla mu uvedená kniha, kde z různých pramenů vybral a s příslušnými doklady sestavil pěkný výběr lidové poesie národů necivilisovaných v překladu italském v tomto pořadě: kolébavky, zpěvy pohřební, válečné, řemeslnické, otrocké, taneční, milostné, manželské, napodobení hlasů zvířecích, básně epické atd. Pro studium lidovědy vůbec přináší kniha tato vydatný materiál přirovnavací. J. M.
Artur Kollmann. Deutsche Puppenspiele. Gesammelt und mit erläuternden Abhandlungen und Anmerkungen herausgegeben. Erstes Heft. Leipzig, 1891. — Německých loutkových her vytištěno již hojně a přece sbírka Kollmannova má do sebe něco zcela nového, svérázného. Dosavadní vydavatelé sbírali materiál k dějinám starších her lidových anebo divadla vůbec, loutkové hry byly zde jen prostředkem, ba přídavky, pocházející teprve od loutkářů, pokládány za vady. Jinak Kollmann; sbírá loutkové hry z interesu na nich samých, vyhledává ode dávna osobní známost loutkářů, sleduje historii jedno-
|
|
