520
tlivých „principálských" rodin a literárně historická stránka jest zase jemu vedlejší. Věc může tímto novým hlediskem jen získati, a loutkářství jest samo o sobě důležitou částí literatury, vždyť marionetář v mnohých menších městech a vesnicích jest jediným representantem dramatu. V tomto prvním sešitě otiskuje K. jednu neznámou dosud hru „Judith a Holofernes" s úvodem literárně-historickým, ve kterém se jeví nezběhlost autorova v takových pracích. Vždyť vyčítá řadu her o Juditě, nepokoušeje se dovoditi, co tato loutková hra čerpala z nějakého staršího spracování nebo na jakých pramenech se zakládá. Poznámky o doktoru Faustovi bychom rádi prominuli autorovi, jenž patrně chtěl prvnímu sešitu sbírky své dodati zajímavosti pro ty, kdož studovali tuto důležitou loutkovou hru. Ale ani stilistické upravení — autor vypravuje, jak se díval na hru o Faustovi a jak si při tom zpomněl, jak ji viděl poprvé a co tenkráte (poprvé) při tom dělal — ani způsob, kterým se nám tu podává několik zpráv, není takový, abychom si přáli podobných v dalších sešitech. — Velmi zajímavá je zpráva, že jistý principál, kterého po třetím jednání Fausta omrzelo hráti dále, pomohl si tím, že tajúplně zpravil obecenstvo, že vzadu visí o jednu loutku více. Diváky pojala hrůza a vytratili se z divadla, nežádajíce vstupného nazpět. Je to prastará pověra ještě z doby, kdy Fausta hrály živé osoby. Celkem svědčí Kollmannova knížka o lepších hmotných a společenských poměrech loutkářů v Sasku, než v jakých jsou u nás. A K.
Fr. Bartoš. Moravský lid. Sebrané rozpravy z oboru moravské lido-vědy, v Telči, 1892, sešit 1. V krátké době po vydání „Moravské svatby" (Knihovny Českého Lidu č. 2 ), tak příznivě přijaté oď kritiky české i slovanské, překvapuje nás neúnavný Frant. Bartoš knihou novou. Sebral svoje rozpravy, značně je doplnil, vytříbil, k nim přidal studie nové a vše to vydává pod názvem uvedeným. První stať podává „Výroční obyčeje, slavnosti a zábavy". Počínaje dobou vánoční, koncem listopadu, líčí důkladný znalec života lidu moravského, poutavě lidové podání, týkající se významnějších dnů a hodů výročních. Vítáme s povděkem toto souborné vydání, jež vedle všech jiných již vydaných prací B. přijde vhod zejména nyní, kdy lidověda u nás na všech stranách vzkvétá a kdy chystá se výstava národopisná. Nepokládáme za zbytečné dotknouti se, pokud se týče příprav ku výstavě národopisné, sbírání lidového podání moravského. Bartoš vedle řady jiných (dr. J. Herben, M Václavek a.p.) obírá se dlouhá léta studiem lidovědy moravské. Mnoho na tomto poli vykonal, sebral ohromný materiál, jak světle ukazují jeho spisy i články. Aby jedna a táž věc nebyla desetkrát a vícekráte zapisována a zatím věci jiné, docela nové, nebylo opomíjeno, bylo by dobře, aby se při sběratelské činnosti napřed vyšetřilo, co a pokud již je vůbec vykonáno a vykonáno zejména od dlouholetého pracovníka Fr. Bartoše, aby se nepodnikala znova zbůhdarma práce, které by mohlo býti s úspěchem užito jednak k doplňkům hotové již téže práce, jednak a hlavně k výzkumům novým. —b—
@NZ@Referáty o časopisech.
Památky archaeologické a místopisné. Redaktor dr. J. L. Píč. Dílu XV. seš. 5.—8. Ročník 1891. — Dr. J. L Píč. „Bojové, Markomani a Češi dle svědectví historického a archaeologického" (strana 257, strana 305). Pokra-
|
|
