* Výstava českého vyšívání upravena právě v „selské" síni nové budovy musea království českého ke dnům svatojanským od býv. výboru české chalupy na jubilejní výstavě. Pokud stačily skříně, vyloženy v náležitých skupinách lidové výšivky české. Kolem stěn rozestaveny jsou v zatímním uspořádání některé předměty lidového umění, na př. truhly a jiné nářadí, chystané pro stálou výstavu v témž sále, kteráž bude veřejnosti přístupna nejspíše již o příštím sv.Václavu.

* Rakousko slovem a obrazem. Díly o Čechách jednající jsou téměř již úplně připraveny. Před nedávnou dobou dozvěděli jsme se z novin, že i líčení Moravy a Slezska roztříděno bylo a zadáno řadě pracovníků. Celá česká veřejnost byla však velmi nemile překvapena poměrem, v jakém budou na popisu Moravy, země téměř úplně české, pracovali čeští a němečtí odborníci. Zde to mnohem hůře dopadlo než s Čechami. Tam sice dějiny a topografie země dostaly se většinou do rukou Němců, dle aspoň v jiných stránkách udržena byla celkem rovnoprávnost, o Němcích Němec, o Češích píše Čech. Na proti tomu v díle o Moravě pouze anthropologie a demografie lidu svěřena byla

Čechovi (dru. Kusému), pak česká literatura (prof. Bílému), a tři stati národopisné (řed. Bartošovi, red. Houdkovi a prof. Klvaňovi). Česká píseň, hudba, tanec psána bude Němcem, jako by řed. Janáček neměl pro ni lepší porozumění a ocenění; o praehistorické archaeologii píše Němec, jakoby dr. Wankel nebo prof. Maška neměli větších zkušeností a vědomostí! Seznali jsme, že ústřední redakce vídeňská je velmi přístupna odůvodněným přáním. Poradní schůze pracovníků moravských bude teprve svolána a sloužilo by zajisté ku cti každému, kdo by tam přednesl žádost za nápravu. Myslíme, že bylo by snadno docíliti rozdělení aspoň některých částí, o nichž nyní Němci píšou, na část českou a německou. Na české schůzi poradní stačilo upozornění pana Primusa Sobotky, že zařaděna byla do programu již hotového nová stať o českém dialektu, kterou píše prof. V. Dušek.

* Sjezd anthropologicko archaeologický a zeměpisná výstava v Moskvě. Touž dobou jako sjezd uspořádána bude v Moskvě i zeměpisná výstava. Původně byl program její určen jen na říši ruskou, poslední dobu rozšířen byl však i na ostatní země slovanské. Vedle map a publikací zeměpisných mají býti vystaveny i fotografické pohledy na kraje a typy lidové. President této výstavy prof. Dm. Anučin v listě nám zaslaném vyslovuje přání,

aby i Čechy co nejhojněji byly zastoupeny. Vyzýváme proto všechny, kdož se o věc zajímají, k účastenství. Bližší sdělíme na jiném místě, jakmile nás dojdou podrobnější informace.

* Zaznamenáváme zajímavé rozřešení literárního sporu o původu písně o Siladim a Hadmazim, kterou Ko1lár přibral do svých zpěvanek. Píseň ta byla pokládána od literárních kritiků za pouhý překlad z maďarštiny a Kollár obviňován z mystifikace. Nejnověji ohříval podezřívání Kollára dr. S. Czambe1 v Ethnologische Mittlieilungen aus Ungarn (red dr. Ant. Herrmann a L. Katona), 1891, str. 18—19: „Viele der von Kollár mitgetheilten Lieder sind bloss Übersetzungen magyarischer Volkspoesien, so z. B ist auch das historische Lied der Magyaren: „Szilágyi und Hajmási" in einer schwachen Abklatsch unter dem Titel „M. Siladi a V. Hadmasi" in Kollár's Sammlung aufgenommen". Tato slova napsal Czambel v článku kritisujícím vydání písní a pohádek slovenských. Připouštíme, že není sbírka bezvadná, že mohly býti z Kollárovy sbírky vypuštěny skladby patrně umělé, ale jo to ostré slovo a příkrá výčitka, tvrdí-li Czambel v pohrdavém úsudku svém o Kollárovi: „Wer das slovakische Volk kennt, der wird jenen bedauern, der Kollars's Sammlung als Quelle be-