nützt." Zatím přihodila se zajímavá věc. Redaktor „Časop. vlast. muz. spolku olom." V. Houdek objevil totiž v kancionálu turoluckém, psaném r. 1684 od Jana Liborčena na Slovensku — úplnou píseň „O dvúch uherských pánoch a tureckého císare dceri", kteráž jest totožná s písní „M. Siladi a V. Hadmaži" v Kollárových zpěvankách! Odkazujeme na zprávy o záslužném objevu Houdkovu v „Čas. Matice Moravské", 1892, 106—114, kdež zároveň píseň z kancionálu otištěna. Srv též Houdkovu zprávu v „Časop. vlast. muz. spolku olom." č. 33, str. 34—35 a „Slovenské Pohľady", 1692, str. 255. Podezřívačům dostalo se tím řádného odbytí. Bude potřeba ve francouzském resumé „Č.L. " oznámiti s příslušným výkladem objev Houdkův, aby podezřívání, otištěné v „Ethnogr. Mittheilungen", bylo tím odčiněno.

* H.Usener otisknul (v knize „Religionsgeschichtliche Untersuchungen" Bonn, 1889, II.) starý popis vánočních obyčejů českých. O knize podal jsem zprávu brzy po vydání v „Nár Listech" a referováno o ní také v „Památkách archaeol." XIV 544—545. Usener tvrdil, že původcem tohoto záznamu byl německý mnich Aleš. Proti tomu dokázal prof. A. Brückner na schůzi berlínského spolku pro lidovědu (dne 18. prosince 1891), že obyčeje a pověry ty zaznamenal na sklonku věku XIV. Čech Jan z Holešova. Oznámil zároveň, že chystá správnější otisk téhož spisku z rukopisu lepšího, než měl po ruce Usener.

Článek můj „Několik slov o pěstování české archaeologie" uveřejněný v předešlém čísle „Českého Lidu", vyvolal ostrou odpověď kustoda sbírky archaeologické při museu českém v Praze pana V. Schulze. Osobní stránku této odpovědi vyrovnal jsem již cestou soukromou. Pokud se věcné stránky týče, opakuji, že z výtek, které jsem učinil uspořádání sbírky archaeologické v starém museu českém, nevyvrátil pan kustos žádné. Rád však prohlašuji, že citát dánského badatele Bahnssona, jejž jsem uvedl nedopatřením o museu celém, se týkal jenom sbírky ethnografické, ne jiných, ne sbírky archaeologické. Na obranu uspořádání sbírky dovolal se pan kustos též pochvalného výroku p. Szombathyho z Vídně. Uznal jsem jeho oprávněnost pokud se týká činnosti a píle p. kustodovy, ale uvedl jsem mimochodem, že se týž pán o sbírkách samých vyslovil ke mně nepříznivě. Pan Szombathy dozvěděv se to, opakoval zvláštním listem p. Schulzovi svoji pochvalu a vyzval mne nepřímo, abych dosvědčil, že nepříznivý svůj výrok pronesl ke mně před 3 lety, a to o stavu musea z roku 1884. Prohlašuji však, že se tak stalo předloni, pokud vím, bez nejmenší zmínky o tom, že by platil stavu staršímu. Od r. 1890 nezměnilo se v celkovém uspořádání sbírky ničeho a mohl jsem proto s plným právem poukázati na posudek ten ještě r. 1892.