dalo by se vyložiti, že klesla v povědomí lidovém na přezdívku). Jinde sedí jako rozhuda; povědomí historické o tomto jméně u lidu jinak úplně vymizelo. Prťák posměšná přezdívka o ševci; dříve o těch, kteří jen spravovali obuv (Tom. Děj. m. Pr. II. 372; u Zíbrta: Kroje str. 337 pozn. 48); bláznívej famfrda souvisí snad se starým pojmenováním famfrnoch (Zíb. Dějiny krojů str. 174). Seš ustro-jenej jako hanžburs.

Podobně ustrnou jména místních osob nějakou nápadnou vlastností vynikajících jako přezdívky lidí těmto podobných; tak na př.: kdo si nerozumně počíná, je bláznivej fišera (kdo by ten Fišera byl, vymizelo už z paměti lidové); bláznivá terezka (bývala kdysi osoba v Libuni); kdo mnoho lže, je donát (Donát byl před časem občan libunecký a uměl prý náramně lhát); který řemeslník má mnoho práce, je na chmat jako kazda (před časem býval to prý hledaný truhlář); kdo tuze mnoho sní a vypije, je vašek kánofů (proslulý kdysi v naší krajině blázen, který mnoho jedl); kdo mluví páté přes deváté anebo mu není rozuměti, mutlaštenců; nerudná, nešikovná a nezhledná ženská dostane hned přezdívku káča klinkavá (od osoby, která posud žije). Říká se: Přeďála sem to jako Scháňka katezismus. U nás slýchati u starší generace jmenovati žlúvu „pehlikovo říbě". O nezvyklém tomto jméně dověděl jsem se od starších lidí tohoto vysvětlení: Byl prý tam kdysi sedlák Pehlík. Tomu jednou uteklo hříbě do lesa a nemohli ho najít. Konečně ozvala se v lese žlúva, jejíž hlas zní dosti podobně zařehtání koňskému. Někdo z hledajících pokládal to za hlas ztraceného hříběte. Odtud užívalo se nejdříve s posměchem této přezdívky a drží se ještě do třetí, čtvrté generace, která si už není povědoma původu. Toho původu je snad i kalous (= sýček). Často pak takovým přenesením významu nabývá slovo jiného smyslu, nežli jaký má v řeči spisovné; na př.: hověti něčemu znamená rozuměti; to mu tam dědí (když je viděti na něčí tváři blahobyt); trvám (vkládá se jako tuším do řeči); počítáme myslím (já sem počítal, že přideš až zejtra; počítám, že nebude dělat za rok takový flause); stihnout komu = stačiti; činit (význam spisovný vymizel, ale značí tolik jako počínat si, lamentovat); to se tam činí (při velikém hromobití, vánici); učiněnej blázen, čert (= jako, pravý); zahořet (t. j. přílišným horkem si ulovit nemoc) ; nabádnout, nabádat = napomínat; báťa je přihlouplý, ale při tom dobrý člověk; u muziky bylo mnoho chasy (= omladina, též čeleď); děvečka = služka (ale má děvečko! má c e ř u š k o má význam jako milá holka!); nevěsta je snacha (toto u nás neznámo); pantáta = tchán; panímáma = tchyně; jinak též tolik, co „pane", „paní"; lidé z jedné vsi jsou si kmotřičkové a kmotr ičky, třeba nebyli na křtu kmotrem. Hezkej kus chleba = hodnej (dost veliký), hezký hrubej. Dá se žrát neřesti (t. j. vším).