plotně) nebo na štěku. Snopy se zvok1epujou, pak se vo-klepe rozvážou a udělá se strana; když ta se přem1átí, vo-brací se; pak se vytřásá a váže se dlouhá sláma do votepí, chub1anka do votýpek, drobná sláma do křížovek (malé otepi křížem svázané). Na konec mlátí se ouhrabky; ty točí se naouhrabečnici a ukládají do ouhrabečniku ; co na ní zůstane, dá se do vobroku; ostatní přetáčí se na sejtě. Pak se zrno čistí. Fofruje se: Zrno padne nejblíže, za ně zadina, nejdále nakupí se ve valachu plevy. — Obilí je rozličného druhu; pšence: zlatnice, červinka, fouska, jarka; pšence má bejt „jako dukát" (špatná je končívá); žito „jako kafe" ; ječmen „jako smetana". Nedosti suché obilí je tupý. Čečolka je nejlepší ze slabejch půd. Stéblo zasažené kroupami zkolencuje (udělá se na něm více kolínek).

Velmi bohatá je mluva v lesním hospodářství. Veliký vítr způsobuje vejvraty; porazený strom sluje dřevo; to rozřeže se na klády. Nejpevnější je vodzemek. Dříví stavební, které má být štěpný (dá se dobře štípat), ne točivý, podle tlouštky sluje rozličně: trámy, stěny, povaly, krovy, latě, bidla, bičišťata; dlouhý prout je švih (též řemen). Tytéž názvy mají též stromy stojící. Hunáče, podrost1iky, šouše se vysekávají; dávají hodně rošti, to je lepší klackovitý, sneteunatý, zvláště když má silné klesty; klesty spravují se i cesty, dělají z nich moštěniny; suchá chvoj nebo chvojina jedlová sluje praskavec. Po zvráceném stromu zůstane na zemi jen trochu chloudí; je to jen samej chrúst; je mezi tím tu i tam taky ňákej pahej1 a menší skolek; ale je to taky topič. Po vykáceném lese zůstane paseka (i když je už místo nově zasázeno stromky); kopou se tam pařezy; silné táhají rejkou nebo vampolou (silná těžká páka udělaná z povalu); některý bývá kotlavej, takovej kohát nestojí za práci (sluje tak též zkažený zub); pařez trochu namčnilej (začíná hnít) nesmí se štípat na paseku (plocha u pařezu po uříznutí kmene), pařízek všelijak prorostlý je svál (původně na př. svál lenu, prostřený len větrem v chumáč svalený) Sáh dříví rovná se mezi sošky (tyče zaražené do země); z klad dělají se prkna, odřezek krajní sluje krajina; z borových proštěpin (proštípek) zaleželých dělá se louč. Z tvrdého dříví dělá se přísvěc (drobná suchá polínka, kterými se topí u pece, když se pekou koláče).

Velmi bohatá rozmanitost je při pojmenování různých druhů ovoce. Ovoce bývá pojmenováno podle hlavního svatého, johož památka slaví se v době, kdy ovoce zraje, jako majdalenky, jakub-čata, václauky; podle podoby a barvy, jako šidlata, špendlíky, vokrouhlice, zelinky, ž1utky, červinky, jabka