Jinde alespoň koncovky se přidávají: m. Richter — Lichtera, Kejf — Rejfa, Broula atd. Z veliké zásoby uvedeme některá slova, ovšem ne úplně vyčerpaná, užívaná v obecném životě, ne v řemeslech odborných. Některá uvedli jsme k vůli souvislosti také již mezi předešlými. Někdy sahá původ tohoto přejímání v dávnou minulost, ba může nám ukázati i tvar, jak vypadal ve starší fasi, na příklad šilhat (ze sthn. schilhen) nyní schielen; skříň nyní schrein a j. Jiná slova původu zejména německého, nebo přišlá prostřednictvím německým : blíkat (blicken), 1ábat = v potupném smyslu o pití (laben), ortel (Urtheil), tu1ej (otvor pro topůrko u železných nástrojů, Tülle bav.), utrejch (Hüttrich), merha (Merk = Merkmal), puškvorec (Brustwurz), profous (z profoss — prévost), kanduš (Kontusch), polštář (Polster), rošt (Rost), šuple (Schubladen), voch1e (Hachel), krumpolec (Krummholz), čabraka (Schabracke, pův. tur.), šňůra, čúcha (schuhe), šút, kutchan (Glutpfanne), fišpan, verpan (Lerchenbaum), flinta, kvalt (= Gewalt), ornudle (haarnadel), pruch (Bruch = průtrž), luft, šroub, legrut, narokovat, pakovat se, šperovat se (= klidit se), šanovat, štandlík (Ständer), haltýř, hej-cuk, krchov, šmajchlovat, piglovat, handlovat, šmakovat, koštovat, zrychtovat, zamordovat, marast, hastrman (Wassermann), kramf1ek(-ík) ( Strampfel), vinč, Vinčovat, facka (Fotzen), vint (Gewinde), jupka (Jöppchen), flastr, knoflík, fajfka, žemle, žok, purclík (Purzel-taube), prostraněk, lácaly, laňkof, Librcoul nebo Librcoun, hyb cesty (= kus v Hieb), loufr, loufrovat, chytil tam špatnej pajt (= špatně pochodil), šporovat, šikuje se (— hodí se), fírovat se, fajrum (z feierabend), je to moc na víderkchum (= na ráně); byl u frheru; šentíř, šenkovat, hambalka, žejbrovat, žejbro, púlmistr, sakumpak (nebo sakum frakum), je jako brant (t. j. hubený), chytil se ho brant, hiple (malý šat), maltazna (Maultasche), kutloch (malá světnička), kor nic (— gar nichts); jó (ja), holt (halte), nejsem štont, je grifnej (šikovný, mrštný), rafnout.

Někdy pozorujeme — jako při slovech domácích — pošinutí významu; na příklad: pár (= trochu, pár votrubů, pár polínek = několik), turmaj značí nepořádek, rumrajch (= hluk, lomoz), kment (z Gewand) specialisováno na battist, jemnou látku; žumpa (ze Sumpf); šmejt (Geschmeide); šproch (žertovné promluvení), šprochař; heble (hebel), marnivé šaty; von je šús (= šílený); brumbár (z Brummbär = chrobák); musel bych na tebe mít bangál (veliké jmění). Jinde ukazuje se nám v různém útvaru hláskovém i nestejný význam; tak od slova Reif máme jednak ráf, jednak rajf (= krinolina), poněvadž toto přejato teprve později; slovo.