Předchozí 0555 Následující
str. 552

Vodník v podání lidu českého.

Sebral Jos. Košťál.
(Dokončení.)

Sedlák Poklop vyčíhal vodníka na hrázi a chytil ho do oka z lýčí, které však nesmí býti ve vodě spařeno, neboť jen takového lýka „hastrmani" přetrhati nemohou. — Pak ho dovedl domů a zabednil do sudu ve sklepě. — U Poklopů modlíval se vždycky hospodář s rodinou; jednou však zapomenul tak učiniti. V tom se ozval ze sklepa takový smích, až se statek otřásal. Sedlák se ptal vodníka po příčině. Tento řekl: „Pustíš-li mne na svobodu, povím ti!" Poklop slíbil, když se zapřísáhne, že nikoho neutopí a vystěhuje se z okolí. Vodník se zapřísáhl a zmizel.*) — Vodníka možno neškodným učiniti několikerým způsobem: „Lýkovým provazem dá se „hastrman" zvláště v koně proměněný tak upoutati, že se ani hnouti nemůže: Kdysi napadl rolník vodníka v koně proměněného na své louce. Vrátil se rychle domů, udělal ohlávku z lýčí a šťastně ji „hastr-manovi" na hlavu vhodil. Kůň byl silný a vytrvalý. Hospodář věděl dobře, že nesmí vodníkovi nic jiného za žebřík dáti nežli koště a chrániti se, by ani kapka vody do chléva nepřišla; ošetřoval ho proto sám. Jednou však musil se na delší cestu vydati; napomenul domácí, by ke koni nechodili. — Sotva hospodář odešel, počal „hastrman" tak zuřiti, že děvečka, která právě vodu nesla, ze strachu mu do žlabu nalila. Kůň — vodník — smočil hubu ve vodě a zmizel." — Pasačka Dorota, které vodník synka utopil, číhala (na něho), až na sucho, kde jeho vláda přestává, vykročí. Kradla se za ním a cestou upletla z devatera lýčí oko, které vodníkovi na nohu hodila právě, když chtěl skákati přes příkop. „Hastrman" upadl a Dorota mu rychle uřízla levý šos; prost jsa vší moci házel sebou a řičel jako divoký kůň. Ale pasačka vlekla ho do své chalupy vyhýbajíc se každé kaluži, by se vodník k vodě nedostal. **) Někde ováže matka dětem nohu, ruku a krk motouzem, by byly jisty před „hastrmanem". Klokočovým anebo březovým proutkem na květnou neděli svěceným možno vodníka do smrti utlouci. Kdo jedl chléb dvakráte pečený (nebo ho při sobě nosí), k tomu nemá vodník práva a v zápase ho nepřemůže: „Kdesi ve Valaších chodíval „hastrman" za hlídačem ovoce do zahrady a shášel mu oheň. Hlídač mu


*) Světozor 1875. (IX.) Pověsti o vodníku, str. 596. **) Zlaté mládí: Vodník, str. 231—232.

Předchozí   Následující