dubový list, který byl lemem z ryzího zlata vroubem. Mluvil k ní hlasem tak vábným, že mohla na něm očí nechati. Žádal jí, by s ním šla do paláců ze křišťálu, kde podlahy jsou z nejdražšího mramoru, pokoje pak ze stříbra a zlata, vykládané diamanty a drahokamy. Dívka se ulekla a chtěla prchnouti, však — vodník — ji uchopil a v řece utopil. — Také otce podobný osud zastihl. Druhý den vypluly mrtvoly na povrch; měly na hrdle vytlačené drápy a po těle modřiny. Od té doby láká Marina s vílami hochy ve křišťálové paláce. Kdo ji nejdříve spatří, když po vodě na loďce se prohání a zpívá, dne a roku se nedočká. *)

Vodníci chodí také na svatbu k rybářům, a věno dcerám jejich opatřují. Když dceři rybářově sejmou s hlavy zelený vínek dříve nežli jí uběhne léto dvacáté a vymění jej za čepec, přichází si v roce vodník pro nevěstu.**)

Na křest za kmotry se dostávají a děti, jimžto kmotrovstvím vodník stál, bývají šťastny. — Když hodný rybář zemře, doprovázejí ho vodníci na poslední cestě. — Někdy též pomáhají rybářům loviti; pak hned má každý ryb plnou síť. — Vodník bývá často hostem v rybárnách; někdy dokonce chudasovi pomůže, zvláště, byl- li zdvořile za pomoc požádán. „Kdesi v Budyni žili ve vetché chaloupce rybáři, jimžto štěstěna nebyla přítelkyní. Pracovali dost, ale vedlo se jim stále zle. Jednou, když si na svůj osud naříkali, přišel k nim mládenec a lahodným hlasem se jich tázal po příčině. Potom řekl: „Pomohu vám, ale nesmíte zapomenouti, že jste bývali chudi." Dal jim váček se zlaťáky, jichžto nikdy neubývalo a zmizel.— Avšak rybář i žena zapomenuli na bývalou chudobu svou, žili v rozkoších, vystavěli si palác, ale chudých nepodporovali. Za hrozné bouřky objevil se v paláci jej ch žebrák — stařeček — a prosil o přístřeší, ale byl nemilosrdně odbyt. — Vodník — dědoušek — zahřímal a zmizel. Oharka vystoupila ze břehův a ve vodách jejích zahvízdal mužík v zeleném kabátě tak, že rybáři ohluchli a ve vlnách se potopili. Tak potrestal vodník necitelné rybáře."***) — „U řeky Moravy žili jednou manželé. Přišli na mizinu. Rybář se radil se ženou, má-li si vypůjčiti peníze od vodníka. Ale tato ho zrážela, by s vodníkem nic nezačínal, že by ho utopil. Muž však nedal si říci, šel k vodě a zvolal: „Kubo, Kubo! Kde jsi? Pojď sem!" „Hastrman" se hned objevil a ptal se: ,,Čeho si přeješ?" Rybář pravil: „Kubo, prosím tě, půjč mi peníze " „Kolik potřebuješ?" „Na čtyři sta zlatých."