Vodník odpočítal mu 500 zl. a řekl: „To jedno sto ti daruji, ale v určitý čas ať peníze odvedeš!" Pak mu dal lhůtu dosti dlouhou a zmizel. — Rybář si pomohl z nouze a stal se zámožným mužem. Když uplynula lhůta, šel se čtyřmi sty k vodníkovi na vodu a zavolal: „Kubo, Kubo! Nesu ti peníze." Vodník však nepřišel; jen hlas se ozval: „Nech si je, však ty je dobře potřebuješ; Kuby už není, zabil ho pleskač (= Hrom)." Od té doby se vodník neukázal."*)

„Hastrman" se ujímá nešťastných milenců, ovšem ve svůj prospěch, aby je utopil: „V Senci žil bohatý statkář. Měl jedinou dceru, kterou chtěl zasnoubiti synkovi ze sousedního statku. Ale Mařenka vyvolila si již chudého, ale řádného hocha. Otec, dověděv se o tom, zle se hněval a zakázal dceři s milencem se scházeti. Dívka se trápila, ale pomoci nebylo. Konečně se milenci odhodlali, že společně zemrou. Mařenka si vyšla k rybníku (nyní za Bolovcem) naříkajíc na zlý osud. V tom před ní stál malý mužík v zeleném šatě a ptal se jí, proč truchlí. Když ma vše pověděla, pravil k ní: „Pojď se mnou; v mém domě se ti nezasteskne; buď bez starosti, dostaneš, po čem toužíš." Dívka šla s ním a utonula. Právě v tu dobu hledal jí chudý milenec a zaslechnuv známý hlas skočil za ní do vody. Tak vyplnil vodník slib dívce daný, sešla se se svým milým."

Vodníka těší hudba; bohatě muzikantovi zaplatí: „Řehoř, šumař ze Lhoty, šel jednou k ránu domů z posvícení z Bohdánky. Když přišel do prostřed lávky na Lhoteckém rybníka, kde říkají „u zaškrceného", poněvadž tam vodník poklasného ze Sedlic uškrtil, spatřil prý vodníka, který na lávce seděl a vlasy si rozčesával. Byl tak zabrán ve svou práci, že muzikanta nepozoroval. Řehoř počal bráti, chtěje „hastrmana" pokoušeti. Tento však se ho tázal, chce-li mu zahráti, že mu štědře zaplatí a hned mu přinesl hrst peněz stříbrných. Muzikant svolil a zahrál mu asi dvě písničky; pak předstíraje velikou žízeň hodlal jíti dále. „Hastrman" se nabídl, že mu dá píti, by šel jen s ním; ale Řehoř obávaje se nástrahy nějaké, dal se na útěk. Ač utíkal, co mu nohy stačily, vodník ho přece dohonil a za nohu popadl, chtěje ho do vody strhnouti. Chudák muzikant držel se pevně lávky, ale sil mu víc a víc ubývalo; tu zvolal: „Panenko Maria, chraň mě!" Sotva to vyřkl, pustil ho vodník a zmizel. Od té doby se bojí lidé večer po lávce té choditi." (Bydžovsko.) — „K potoku v „Malém dolu" zabloudil starý kantor, vraceje se od muziky. Když chtěl přejíti po kmenu přes potok položeném, spatřil mužíka. „Nepustím tě, až zahraješ," žádal tento. Kantor hrál a hrál, až mu ruka umdlévala. Ráno se probudil za potokem; hrál vodníkovi."**)

Dobrodiní prokázané vodník odmění, jak vypravuje tato pověsť: „Vysloužilý vojín ubíral se domů. Když přišel ke skále, potkal