ženském (lid mu říká čeperka) rostlo mnoho rákosí, kde hnízdilo veliké množství kachen, lysek a vůbec vodních ptáků. Hoši z Ostružna chtěli jednou vejce vybrati; vypravili se na loďkách a šťastně k rákosí připluli. Ale tu se strhla bouře, která lodičkami strašně zmítala. Hoši se namáhali, by jen brzy břehu dosáhli, což se jim šťastně podařilo. Když byli na břehu, ozval se hrozebný hlas z vody: „Měli jste se jen chvíli opozditi!" To promluviv zmizel zelený mužík ve hlubině." *)

Na konci uvedu hry, jež Erben ve svých „Písních a říkadlech" **) popisuje. Hra na Mužíčka. 31 a: „Jedno z dětí sedne si na zem; ostatní běhají kolem něho tak blízko, by jich rukou dosáhnouti mohlo a zpívají:

Kdo byl chycen, sedne si na místo „mužíčkovo" a hra se opětuje. Místem běhají děti kolem „mužíčka" dotud, až je všechny schytá a teprve poslední se stane „mužíčkem". (Z Klatovska.)

Na Hastrmana. Tuto hru hrají nejraději chlapci, nebo samá děvčata. Ustanoví se místo, ježto má býti vodou nebo rybníkem, a zároveň, kde je břeh anebo hráz. — Rybníkem bývá obyčejně místo nějaké prohloubené nebo také křovina. Vodník má právo jen ve vodě, za břeh moc jeho nedosahuje. „Hastrman", jejž nejprve zvolí počítáním, posadí se do prostřed rybníka na určité místo nazvané sedlo (t. sídlo, příbytek), dělaje, jakoby si něco zašíval a při tom si brumlá:

Zatím chlapci přebíhají přes hráz, dělajíce, jakoby se koupali a dráždíce „hastrmana" písní:

Koho se „hastrmaa" ve vodě dotkne, již ho má ve své moci a dovede si ho do prostřed rybníka, kde chycený tak dlouho zůstati musí, dokud vodník všech ostatních nepochytá, nebo dokud některý chlapec nevysvobodí chycených. Když se totiž některému ze hráčů podaří „hastrmanovi" se vyhnout a „sedla" jeho doskočiti dříve než on, všecky jeho zajaté tím vysvobodí, a vysvoboditel i s vysvobozenými vyběhnou z vody na břeh. „Hastrman" musí sednouti na své místo a hra se počne znova. Podaří-li se vodníkovi, všecky chlapce zlapati, tehdy poslední zůstane „hastrmanem" a počne se hráti znova. Často