hrají však tuto hru jen prostě bez vysvobození, dokud totiž „hastrman" všech chlapců nepochytá, načež poslední se stane vodníkem v další hře. — Hrají-li děvčata „na Hastrmana", kterýmž ovšem jest také děvče, liší se hra jejich od předešlé, jen jiným ve vodě zaměstnáním a jinými veršíky. Děvčata totiž přišedše na břeh, ptají se „hastrmana" :

„Hastrman" po prvé a po druhé řekne: „Nedovolím!" a teprve když se ho po třetí ptají, odpoví huhňavým hlasem:

Děvčata vstoupí do vody a dělají, jakoby prala a zpívajíce:

Najednou, jakoby viděly rybičky, skočí po nich a lapají je volajíce: „Chytám rybičky! Chytám rybičky!" nebo: „Vša rybičky! Vša rybičky!" (N. Bydžov.)

V tom „hastrman" vyskočí a za nimi běží huhňaje: „Za to mi dáte své dušičky!" — Kterou ve vodě přistihne, odvede ji na své místo, a hra v ostatním dále se vede tak jako chlapci hrají. (Z Berounska.)

Někde počínají si děti při hře „na Hastrmana" takto: „Nejprve vymezí kamením plochu za rybník, ze kterého vodník vyjíti nesmí, pak zvolí počítáním „hastrmana", který si v rybníku poskakuje a klobouk do výše vyhazuje zpívá:

Děti běhajíce kolem rybníka tleskají rukama a zpívají:

Koho z hráčů „hastrman" k sobě strhne, jest vodníkem, a hra se opětuje. — — Zdá-li se někomu o „hastrmanovi", ať se nechodí celý týden koupat, sice by se utopil.