Dovážením dříví a klad z lesů do skladišť výše řečených firem a do továren chudší rolníci mnoho si napomáhají k živnosti. Že je pak v městech mnoho krámův obchodních se zbožím rozličným, kupeckým, střižným, ba i galanterním, netřeba dokládati.

Pivo meziříčské a rožnovské vyváželo se druhdy daleko široko. Palímy jsou v Meziříčí a na Vsetíně, jakož i výrobny sodovek. Z trnek se pálí slivovice.

Od let šedesátých rozmohl se zejména na Vsacku průmysl ve značné míře. Na Vsetíně jsou dvě továrny na nábytek z ohýbaného dřeva („Bratří Thonetův" a „Bratří Kohnů"), skelná huť (Reichova), nejnověji továrna na nože „bratří Pokorných".

části svých továren, buď ohybárnu nebo rašplovnu, mají Thonetové a Kohnové v Halenkově, Hovězí, Ratiboři a Liptáli. Na Hrozenkově, v Karlovicích a Krasně jsou skelné huti Reichovy. V Krasně je kromě toho i továrna na sirky Kohnova a továrna Ulrichova na stroje hospodářské. Ve všech těchto závodech sta lidí nalézá svou jistou, ale někdy i skrovnou výživu. Pro některého řemeslníka nebo jiného občana svou vinou pokleslého bývá továrna někdy posledním útočištěm!

Vyrábění dýmek z jalovcového dřeva, strouhání šindelů, dělání kuchyňských nožův a křiváků (kudel), zhotovování putýnek, škopků, trakařů, hrabí, videl, vařech a jiného rozmanitého náčiní dřevěného: to vše je známo jako zvláštní výrobek va1ašský. Valachy s křiváky, dýmkami, brousky a j. uvidíš v Praze i ve Vídni. — Nejnověji pěstuje se s valným prospěchem vrba košařská, zvláště purpurová (zlatolič) kolem Vsetína (na panských pozemcích), Valaš. Meziříčí a Rožnova. Z ní vyrábějí se vkusné košíky na Vsetíně i ve Val. Meziříčí, jež daleko široko se rozvážejí a při jejichž výrobě mnoho lidu se obživuje.

Máť Valach druhdy schopnosti nevšední, a kdyby měl návod nějaký a mohl navštěvovati zejména řezbářskou školu ve Val. Meziříčí, tož byste viděli, jaké dovedné věci by vyráběl. Ale jsou mezi Valachy nicméně nadaní samoukové, kteří svými věcmi podiv náš vzbuzují. Tak na př. bylo možno až do nedávna viděti na Vsetíně člověka, rozeného z Hovězí, který před 40 lety lil pěkné zvonky pro ovce, ale při tom chytil se ještě jiného řemesla, a to nedovoleného; lil totiž mosazné dvacetníky, kterých nebylo lze rozeznati od pravých, pokud neotřelo se z nich postříbření; břinkaly jako skutečné stříbrňáky. Byl proto žalářován, zmátl se na duchu a pak chodil žebrotou. Byl všeobecně nazýván „hlúpým Janem". — Rovněž na Vsetíně je samouk hodinář Pi1ečka, bývalý voják, který hodiny spravuje tak dobře jako vyučený, ano i hodiny udělal na radnici vsetínskou. Jiný Valach z Raj-nochovic pouhým křivákem robil na čaganech (holích) hlavy jelení a jiných zvířat, které svým uměleckým provedením každého znalce překvapily. Josef a Jan Šid1ové ze Zubří u Rožnova postavili v několika kostelích varhany, do nichž si sami všechno dělali: lili cínové píšťaly, připravovali kosť na klávesy, natírali povrch varhan,