atd., a to vše beze všeho návodu. Kolik bystrých ale nepoznaných hlav zhynulo už mezi Valachy!

Největší vadou obyvatelstva je nemírné pití kořalky a veliká náklonnosť souditi se pro nepatrné někdy příčiny, čímž přichází mnoho rolnických živností ve zkázu. Na hořejších dědinách Vsacka a Rožnovska stěhují se kromě toho rádi do Ameriky. Stěhování toto do daleké ciziny je často následkem prvějších dvou chyb. V našem kraji, který je po vší Moravě znám jako nejchudší, je zvláště rolníkovi třeba pracovitosti, hospodárnosti a umírněnosti ve všem. Hospodářské spolky vsacký, meziříčský a rožnovský dobře ve svém oboru působí. Kéž by jen jejich rady a pokyny nalézaly zvučnějšího ohlasu!

Výběr jídel v našem kraji není valný. Dílem neúrodnost, dílem nevýdajnost půdy nepřipouští pěstování všech druhův obilních, a co se urodí, to se u většiny lidu brzy spotřebuje. Pak nastupuje po větší dobu roku hlavní strava valašská: zemňáky a zelí. Nicméně i z toho mála, co je, gazděny rozmanitým spůsobem připravují často dobrá a chutná jídla. Netřeba podotýkati, že zámožnější rodiny jak v městech tak i na venkově vydatnější a úpravnější mívají pokrmy nežli jejich chudší spoluobčané.

Velikou chybou je, že se kromě několika málo dědin u Valaš. Meziříčí téměř nikde nepěstuje při domech zelenina, ač při náležitém upravení zahrádek by se dobře dařila. Zelenina by pak větší rozmanitost přivedla na jídelní lístek valašský, nepočítaje v to i užitek, který by prodejem do města do kapes našich gazděn plynul.

1. Polévky. Masových polévek každodenních je velmi poskrovnu. Chudší lidé dopřávají si jen o veliké svátky masa hovězího a tím i polévky. Jsou- li tak šťastni a mohou-li si odchovati mašíka, pojídají toliko masa z něho a tudíž i vepřové polévky. Chudších lidí polévkou je tak řečená žebrákovica čili chudaňa, t. chlebová nebo zem-ňáková. Zámožnější jídají polévky hovězí s pohančenou kaší nebo zemáky, mají-li slepice, tedy slepičí; o lepších dnech jsou v polévce 1okše (nudle). Z rána a na večer bývá obyčejně kyselica (kyselá polévka, ze zelnice vařená), do níž se nadrobí buď chléb nebo se pojídají uvařené zemňáky. Na „kyselicu" pobízejí matičky své děti: „Jezte, jezte, budete červení, budú vám dobře uši držať!" — S kyselicí se též jedí vařené hrušky sušené. Kyselice je teplá, hrušky od večera studené. Střapačka neboli zelňačka je kyselá polívka se zelím vařená; zelí se nabírá na lžíci, „jako by to byly lokše!" Domikát sluje polévka s nasoleným chlebem a posypaným brynzou nebo sýrem. Chléb se totiž posype starým sýrem (brynzou), posoli a na to se pak