naleje klokočová (vařící) voda. Místo sýra dává se i česnek (česne-kovica). Polévka kmínová (kmínovica) zřídka se vaří.

2. Maso. Je-li v domě mašík, zabije se v zimě, z něhož pak rodina tráví, pokud stačí. Kromě vepřového pojídají se skopové, telecí a pak teprve hovězí. Chová-li gazděna drůbež, padne i „kura", zvláště o svátcích, žaludku za oběd. Druhdy, pokud ovčáctví v rozsáhlé míře se provozovalo, bývalo skopové častěji na stole.

3. Moučná jídla. Z nich jsou, pokud mouka stačí, nejobyčejnější buchty, vdolky a šišky (knedle). Dále jsou chutné báleše, koláčky to smažené na plotně, políčené trnkama (povidly) nebo sýrem; dva se kladou na sebe nebo se sešulajú (stočí). Jiné druhy moučných jídel více méně pro chuť a mls jsou: Smutní (chudí) rytíři; koláče staré nakrájejí se na klínečky (kousky), naloží se na mísu, polijí rozešvrlanými vejci a rozpuštěným horkým máslem. Boží milosti: koláčky tenounké, třikrát nakrojené, smažené. Podlesníky: mouka smísí se smetanou, těsto pak nalévá se na zelný list a peče. Na Slepé ryby béře se řídké těsto se sladkou smetanou a leje se na mastné, na „kastrol", peče se a obrací, konečně se to pocukruje a sešúlá. Zátěrky (n. válence) jsou z mouky a vody sešúlané a vařené buď v mléce nebo polévce; také se smaží. Moučnice skládá se z mouky, vody a másla, a nahoru se dá krupice. Někde sluje moučnice také netyja z mouky a zemáků omaštěná; na Slovácku (mor.) říkají jí někde šusterka (u Malenovic), jinde džgance (u Břeclavy).

Oblíbené, chutné jídlo jsou pěry z kysaného těsta (nebo i ze zemňáků), nadité trnkama, mastné, podélné. Pěry se i pekou. Z nudlového těsta, nadité, jsou taškrle menší; tašky pak jsou větší, nadívané kromě trnkami také krupicí; oboje se mastí.

Jídla chutná, zvl. moučná, „jdou za kožu" (nemůže se jich dosti nasytit). Někomu jsou zamilovaným popravkem.

Při hostinách hraje velikou úlohu tak řečený valašský čaj (valašské thé). Je to kořalka vařená se skořicí, hřebíčkem a medem nebo cukrem. Je-li kořalka čistá, samožitná, je to slušný, dobrý nápoj, který lépe chutná nežli špatný čaj (ruský). Avšak nyní, kdy krčmář — žid — do kořaly míchá druhdy lulek a jiné otravy, aby „Valach věděl, že něco pil" — není radno okoušeti mnoho „valašského čaje!"

Káva a čaj (pravý) konečně málo jsou ještě rozšířeny, ač mnohem zdravější by bylo, na snídaní raději ke špatné kávě zakusovati chleba nežli ke kořalce, jak ve mnohých a mnohých domech v obyčeji bývá!