V neděli asi za 14 dní po krštění býval úvod, po němž hned odpoledne nádherná hostina zrovna jako po krštění vypadající. V pondělí po úvodě, obyčejně na' večer, sešly se ženy, ovšem jen ty, které byly již na křtu a úvodě, na popravky. Slovo jasně podává původ a účel těchto schůzek. Popravovaly či léčily se milé kmotry homeopaticky, čím se včera pozdě v noci pokazily. Vylizovaly se pánve, pekáče, mísy, při čemž se našlo ještě nejedno chutné a slušné sousto, vycezovaly se poslední krůpěje ze soudků, čepáků, sklenic atd. Ne-bylo-li více čeho píti, složily se moudré kmotry po čtyráku nebo desetníku na pálené — „aby neseděly o suchých hubách".

Ťuvíká-li u stavení ťuvík (sýček) nebo praští-li dvéře za noci, je to znamení, že někdo umře. — Stane-li se tak opravdu, sejdou se sousedé, známí a hlavně příbuzní zemřelého po oba dva večery a zpívají smutné písně pobožné ze starých kancionálů dlouho do noci. (Jaké kancionály se dosud u nás zachovaly, jaká jest jejich cena a význam viz Čas. muzea v Olomouci, pak monografie pánů Houdka a Klvaně jakož i sl. M. Wanklové). Dojemně působí za zimní noci, kdy mrtvé ticho rozkládá se po horách a jen jedno stavení vrhá matný reflex světelný na posněžené návsi. Z osvětleného stavení slyšeti volný, smutný, unisonní zpěv starých zpěváků nad mrtvým druhem.

Po pohřbu se vystrojila „svadba" — byl-li nebožtík svoboden, a byl-li ženat, říkalo se, že „sa mu zalévajú oči". Ale jídelní lístek nevykazoval nic zvláštního: maso pečené, vdolky, nyní obyčejně káva, toť vše. Ale velmi se druhdy drželo na to, aby pozůstalí mnoho nad mrtvým naříkali; nebylo-li jich dosti, najímali se (platí zvláště o starých ženách), aby za peníze zpívali.

A ještě jeden vzácný pozůstatek z minulosti, teď již ovšem jen zkomoleně zachovalý, t. j. nenie. Podávám tento kusý fragment ženy nad mužem plačící:

Nad mužem naříkávala žena, kolik zanechal jmění, statku, dobytka, osení, jaký byl dobrý hospodář, a nyní má jen za výminek úzký těsný domeček; komu zanechal malé své dítky, ženu a vše drahé. Tyto pohřební nářky přecházely přirozeně v affektaci a přetvářku, proto je kněží neradi vidí a tudíž mizejí.