str. 602
A když tu dozpívá, spustí opět tuto: „Když jsem jel okolo fary, kolečka mně moc mrňoukaly. Pan páter z okna kouká: „Chlapče, co ti to mrňouká?" ,Mrňoukají mně to kolečka, dostal jsem je od dědečka.'"
Nyní jdou hoši vybírat s kasou a když dostanou „za to zpívání a říkání", seřadí se opět a zpívají společně: „Zaplať vám to Kristus v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boha chválí." Potom dají „s Pánem Bohem!" a ubírají se do sousedního stavení, kde tutéž hru opakují. Některá říkání jsou ovšem moderní a nahradila — ovšem nedůstojně — starší, významnější, jichž však dopídit se nyní nemožno.
V okolí říčanském zpívali „Řehoři", když do světnice vkročili, píseň, od písně na Milevsku velice se lišící: „Na svatého Řehoře" atd. jako ve sloce prvé na Milevsku. Sloka druhá pak a následující zní takto: „Učitele velkého, Řehoře svatého, dnes mi žáci slavnost máme, radujme se z toho. Bylť on velký učitel všech těch malých dítek, vyučoval v pravé víře, ku spáse je přived. Kdo své dítky miluje, vede je k dobrému, nejprv ať je dá do školy, ať so učí tomu. Nejprv Boha ctíti, Stvořitele svého, víře jo vyučovati, Krista Pána jeho. Pakli žáčka nemáte, na partes nám dejte, jedním grošem nebo dvěma málo obchud-nete. Budete mít odplatu v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boha chrání."
Obsah této písně svědčí, že složil ji paedagog, tedy nepochybně učitel, aby ústy hochů-žáčků mluvil k rodičům a upozorňoval je na jich povinnosti ku škole, tenkráte ovšem ve příčině návštěvy úplně volné a pobádal je k lásce ku škole. Píseň ta obmezuje se toliko na okolí říčanské. Jinde jsem ji neslyšel a možná že i jinde jsou opět jiné varianty, jež sebrati a uveřejniti bylo by
velice žádoucno. J. K. Hraše.
V Slivenci u Prahy chodívalo před padesáti lety na sv. Řehoře 10 až 12 žáků po vojensku oděných (jeden jako profos, druhý jako důstojník a pod.) od čísla k číslu. Profos nabídnul hospodáři šňupec, důstojník velel a vojáci za-notili píseň: „Na sv. Řehoře památka se činí atd. " Profos obdržel nějaký peníz do pokladničky pro pana učitele a důstojník nějaký měďák hochům za zpěv. Za nimi chodila děvečka s nůší a vybírala „pro učitelovu kuchyni".
J. Kaucká.
Na svatého Řehoře žába hubu otevře. Na svatého Řehoře šelma sedlák který neoře
Buřenice. Frant. Košák.
Na den sv. Řehoře chodili žáci po domech a zpívali, začež dostali vejce, peníze a p., což odváděli svému učiteli, který jim z toho za sbírání též nějaký poplatek dal. Zpívali tuto píseň umělého původu:
