str. 605
kúpim si já v Uhrách lirám a v tem krámečku tabáček, obrajt bude můj kmocháček.
|
Ani doma nebyli však jistými obrajtů. Tito přišli často do dědiny hledat zakázaného tabáku. Kdo ho v čas a dobře neschoval, zaplatil pokutu buď hned, nebo neměl-li čím, zanesl ji později „financům" do Napajedel. Z toho zanesení byl však větší strach než z pokuty, neboť páni financové si ho podali, když je navštívil, zvláště takového, s kterým často mívali práci. Z těch byl i staríček Janišů a nezapomene, jak si ho tam kdysi obrajti podávali celou hodinu z ruky do ruky.
Ale nalézti u někoho pašovaný tabák nebylo tak snadno. Sotva někdo spatřil obrajty z daleka nebo již v dědině (když dovedli přijíti nepozorovaně), běhal po staveních volaje: "Obrajti! Sklízejte tabák!" Když tito přišli a nenalezli ničeho, dostalo se jim ke vší zlosti ještě posměchu buď hned, nebo když zašli, a to nějakým zdravým, samo-rostlým vtipem slováckým buď „veršem nebo prosou". Vizme:
Chodili obrajti po dědině,
hledali tabáku v měchuřině;
na sedláka búrí,
jaký tabák kúrí. —
A vy páni, co se ptáte?
Šak vy kúríváte, jaký máte.
|
Jako podařená anekdota zní tato příhoda: Obrajti přišli hledat k Filipovi, jenž už neměl času tabák sklidit. „Filipe, kde máš tabák?" „„Na peci."" Tabák byl opravdu na peci, ale tam nehledali; domnívali se, že je má Filip za blázny. Když odešli, hodil Filip tabák „do húšča, do hor" *) — kdyby snad se vrátili. Vzpomněli si skutečně, že Filip řekl „na peci" a vrátili se. „Filipe, kde máš tabák?" — ,,„V horách."" Tam si ho mohli jíti hledat!
Když „chodili s tabákom" zpívali též:
Oj, Javorinko šedá,
do pod tebú sedá?
Uherští zbojníci,
aj, co zabili žida.
A dyž ho zabili,
tak mu hovárali:
A my tě převezem
z Uher do Moravy.
|
*) Do lesa, „v horách" = v lese, „hory" = lesy; „hora" (jako na Slovensku v Uhrách) ve smyslu „les", tedy v nominativě sing, se neužívá.
|
