Vesnické léčení v okolí Proseče na Skutečsku.

Vesnické matky mají velikou starost, by jim dítko nezkřivlo; proto je v peřině vždy dobře srovnají a povijanem co nejvíce stahují.

Dá-li se dítku na první koupel úplná studená voda, jest dítě to „na zimu tvrdé".

Na hlavu novorozeného děcka dávají klůcky v kořalce namočené, „aby se kosti lépe sesadily". O hlavu mají vůbec velikou péči; aby příliš nerostla, musí ji míti dítě stále v teplé, třeba vlněné karkulici zavázanou, byťby i krůpěje potu na čele stály. Takovou čepici nosí dítě obyčejně do dvou let, v zimě i v létě, ve světnici někdy až k zadušení vytopené.

Do šesti neděl chodívá ráda na dítě „můra". Ta se zažehnává pomocí známých muřích noh (2 symboly pentagramu), napsaných tříkrálovou křídou na dveřích, na kolébce neb posteli. Též dávají dítěti za hlavičku nějaký ostrý nástroj, spíše větší než menší; velký nůž, poříz neb sekerka hodí se dobře na tu „trapičku", která mnohdy dítě, ba i velkého k smrti „ucucá".

Hovořívá se o případech, kde lidé můru viděli, ana se v podobě stébla klíčovou dírkou do světnice táhla. Komu se podaří ji spatřiti, má jí něco slíbiti, třeba trochu mouky, hrachu, chleba a pod. Druhý den dostaví se jistě pro slíbenou věc osoba, která se v noci v můra byla proměnila. Za takovou zlou proměnu ovšem nikdo nemůže, to zavinila matka jmenované osoby, když ji odstavila. Dítě plakalo, matka mu dala druhý nebo třetí den zase napiti a neštěstí bylo hotovo. Takové dítě, když vyroste, bývá pak „můrou".

Též velmi zlá to věc, dostane-li dítě „tu potvoru", t. j. psotník. Od toho se těžko pomůže a proto každý, ošklivostí a hrůzou naplněn, nemoc tu co nejšeredněji pojmenuje.

Dobře působí proti psotníku „jelení duch", jímž se celé tělo namaže, a svařená routa, kteráž se vypije. Nezažene-li psotníku troud z kouska spálené látky z matčiných svatebních šatů, kterýžto troud musí dítě snísti, pak již není, co by pomohlo.

Když chce matka dítko odstavit, což se stává obyčejně až po půldruhém roce, ba ještě později, vynese je pod hrušku, neohlédnouc se při tom na žádnou stranu; někdo z domácích jinou stranou ze stavení vyjde, dítě opět domů mlčky odnese a to prý potom nic nepláče.

Když stromoví kvete, nemá se žádné dítě odstaviti, brzy by mu sešedi-věly vlasy; ani v listopadu, zase by mělo krátký věk. Nejlépe jest to učiniti na zelený čtvrtek.

Za starších časů dávali dětem za „kozu" na krk stříbrný peníz s ouškem, jenž mnohdy odbyl úkol svůj u několika pokolení.

Dokud jest dítě maličké, mají matky a babičky veliký strach, by nedostalo „úroky", což se nejsnáze přihodí, uvidí-li dítě někdo nepovolaný v koupeli, když je matka kojí, neb kaší krmí. Takové „zajedené" nebo „zabumbané" úroky jsou nejhorší. A tu jest třeba rychlé pomoci, aby „nezastaraly".

Je-li dítě jen o něco bledší, než se tetičce neb kmotřičce líbí, má jistě úroky. Je-li v noci nepokojné, nesní-li třikrát denně hodný kus kaše, kterou mu máslem hodně omastí — má úroky. Má-li dítě v obličeji, nebo kdekoli jinde, nějakou osýpku, jsou to jistě úroky.