Nepomůže-li doma nakouření mateří douškou a ospálkem, musí se jíti na poradu k někomu, „kdo tomu dobře rozumí" a úroky „zažehnat" dovede. Taková bába zažehnávačka (dědkové již vymírají) umí ledaco. Ona zažehná ujmy, ústřele, krtice, ba i kuří oko.

Když uá hospodyně v domácnosti takovou „trefu", dojde nebo pošle si pro babku-zažehnávačku a ta jistě pomůže. Někdy to ovšem tak lehce nejde Zvláště je-li to ve velkém statku!), musí přijíti několikrát, než se to „spraví".

Způsob, jakým si zažehnávačky při „úrokách" počínají, jest rozdílný. Některá to odbude pouhým modlením a zažehnáváním, jiná při tom nadělá mnoho okolků a ceremonií, což nemálo přispívá k její učenosti a vážnosti.

„Doktorka" nehledí na čas; zažehnává ve dne i v noci, kdykoliv ji k nemocnému zavolají.

Uvádím zde některý způsob zažehnávání: Matka sedne, vezme dítě na klín, zažebnávačka klekne k ní, udělá kříž sobě, matce i dítku a počne se modliti „otčenáš"; při tom ruce vzpíná, na prázdno (nemoc) polyká a zívá, stále dítě žehnajíc. Když se byla do syta nazívala a napolykala, čímž nemoc do sebe „táhne", nepohrdne zaříkávačka zákuskou nějakou neb zavdáním a uzná zároveň, že by se mohlo děťátko vykoupat. Do nového hliněného hrnce nabéře se po proudu vody, do níž „rozumná žena" vloží „devateré koření"; vše se pod pokličkou svaří, pak do necek vyleje a plachtou přikryje. Bába, pokřižujío matku i dítě, vleze pod plachtu, dítě nad parou drží a konečně je do schladlého odvaru ponoří. Přikrývka se však vzdáliti nesmí, třeba dítě dost křičelo. Mezi tím vytáhne matka z pece levou rukou devět uhlíků a položí je na puklici zároveň s „devaterým kořením". Po té se dítě z lázně zdvihne, v onu plachtu zabalí a nad puklicí drží, „aby na ně hodně kouř šel" Když byly dítko s dostatek nakouřily, prohřejí tímže kouřem peřinky i plenky, dítě pečlivě zabalí a vloží do „konejšky"; babka je počne houpati na novo se modlíc a zívajíc.

Vodu, v níž se dítě vykoupalo, vyleje matka pod ovocný strom (při chlapci pod jabloň, při děvčeti pod hrušeň), pak, aniž by se ohlédla nebo promluvila, zakope uhlíky a hrnek i pokličku rozbije. Než to vše vykoná, usne dítě a bába si libuje, jak „pěkně se potí".

Jiný způsob zažehnávání jest tento: Na talíř odměří se tři lžíce vody. Dítě položí se na stůl obličejem k východu. Zažehnávačka modlí se „věřím v Boha" a při tom prostředním prstem pravé ruky v oné vodě smočeným dítě potírá, počínajíc od dlaně pravé ruky, přes záda a kříž k noze levé a pak od ruky levé počínajíc k noze pravé. Pak je potírá též v týle a na prsou, při-dávajic k „věřím v Boha" ještě „otče náš", „zdrávas Maria" a „zdrávas Královno". Nemá-li dítě „ujmy", jest vody na talíři méně, má-li však, pak vody jistě neubude, spíše jest jí více. Musí se tedy zažehnávání opakovati po tři dny (před východem slunce, když měsíce ubývá) a pakli se docílí opět stejná, míra vody, totiž tři lžíce, tož se dítě s pomocí Boží uzdraví.

Takto zažehnávala 90letá stařenka z Richenburka, konajíc vše jen pro „zaplať Pán Bůh".

Jiný prostředek proti ujmám jest tento:

Odměří se tři lžíce vody, kterouž se dítko potírá v místě, kde se ujmy nacházejí. Zažehnávačka při tom říká: „Ve jménu Krista Ježíše tebe, vodo, žádám, abys mně byla k platnosti, oč tebe budu žádat."

„Já (udá své křestní jméno) zažehnávám tebe (udá křestní jméno dítěte). Ujmy, ujmy, ujmice, včely, včely, včelice, z čeho jste se do toho těla daly, jestli z větru nebo z leknutí, nebo z vody, nebo z úroků, vyjděte, zajděte za hory, lesy, tam jsou tři studnice; v jedné je pivo, v druhé víno, v třetí kal-vazi. To pijte, jezte a požívejte a tomu dítěti pokoj dejte. K tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Syn a Duch svatý."

Při tomto zažehnávání nesmí se říci „amen", nesmí se za ně platit, aniž děkovati, aniž o ně prositi.