Do roka nesmí se dítěti vlasy ani nehty stříhati — věk by se mu přestřihl. Ani košilka sešitá (v celku) dávati se nemá, zašil by se mu „krok", t. j. do roka by neběhalo.

Kašle-li dítě, udělají lázeň ze spařených otrubů, dítě si napaří nožičky, pak je husím sádlem natřou, solí posypou, do šatu zabalí a dítě do postele uloží, aby se zapotilo.

Kdo trpí „černým" kašlem, zabije kočku, maso sní a kůži na prsa přiloží. Tím prý si velice ulehčí.

Psí sádlo jest prospěšné proti dýchavičnosti.

Při bolení v prsou užívá se medu s křenem; svařená kořalka s cukrem dobře působí proti „tíži".

Proti žaludečním křečím pijí kořalku s máslem svařenou, odvar z pe-linky a melisové kapky. Též přikládají placku ze žitné mouky silnou kořalkou zadělanou a pepřem posypanou.

Znamenitě působí proti bolestem žaludku: tři stonožky, s čímkoliv-li se sní neb vypijí, a kosti z morčete, kteréž usušené a na prášek utlučené s kořalkou se vypijí. Osvědčeným jest též následující prostředek: Vystřelí se z ručnice. Hned po ráně se vyplákne hlaveň kořalkou neb vodou a rychle, pokud možno za tepla, se nápoj vypije. Blahodárný účinek dostaví se v zápětí.

U dětí maličkých dávají při průjmů na bříško tenké skývy chleba, v kořalce „kmínce" namočené.

Při zácpě pomáhá odvar z heřmánku a fenyklu; také nastrouhají cibuli, skrze plátno ji procedí a šťávy té, s cukrem smíchané, dítě užívá.

Bolí li zuby, dává se na né bavlnka v terpentinu namočená, nebo se vloží stroužek česneku do ucha.

Bolí-li hlava, dávají na ni řepové, zelné nebo křenové lupeny, také strouhané brambory a kyselé zelí. Kdo stálým bolením hlavy trpí, dobře učiní, sní-li denně na lačný žaludek několik pepřů.

Při bolení v krku užívá se medu se zázvorem.

Na bolavé oči kladou zelenou petržel, nebo je vymývají kozím mlékem. Lidé, kteří mají „vlčí mhu" (nevidí totiž po západu slunce ani na krok před sebe), dávají si na oči tenké kousky hovězího masa. To však nesmí být kupované, nesmí se o ně prositi ani děkovati za ně, jinak by pozbylo své moci.

Hluchý neb nedoslýchavý utluče si netřesk a kape šťávu tu do uší.

Při schvácenině obkládají nohy březovým listím nebo mechem na střeše narostlým.

Žloutenky se pozbude upřeným pohlížením do kostelního kalichu.

Lekne-li se kdo, naplije si třikrát za ňadra. Koho pes pokousá, ten nechť se nakouří chlupy z onoho zvířete.

Aby se ztratily „kuříky" (kuří oka), potírají je shnilým košťálem nebo koštětem, jímž se vymetá chlebová pec.

Proti křečem v nohou podvazují si nohy pod koleny harasovou nebo hedbávnou tkenicí.

Proti „suchému loupání" chovají ve světnici několik morčat, kteráž onu nemoc „do sebe táhnou".

Všechny zde uvedené prostředky těší se u lidu v okolí Proseče veliké oblibě. Lid svěří své recepty pouze tomu, o němž se domnívá, že v neomylnost jejich taktéž věří.