str. 610
více místa, ale při tom se pan spisovatel nedotknul severo-českých polí popelnicových, neuvedl ani jednoho typického příkladu a neukázal na to, jak svrchované důležitá jest otázka jejich původu a příslušnosti pro českou praehistorii. Také o původu ténské kultury u nás a o úzkém svazu jejím se západem Evropy není ani zmínky. — Do I.—IV. století př. Kr. klade p. spis. dobu hallstattskou, do níž vedle mohyl jihozápadních Čech, jež se shodují velmi s nálezy bavorskými, patří na konec i hroby se skrčenými kostrami typu únětického. Že by však všechny bronzy této a předešlé doby byly u nás původu cizího, je mínění, tušíme, již dávno překonané. Je-li tvar a typ předmětu původem svým cizí, není tím ještě artefakt sám. — Ve výkladu o době kamenné stojí p. spis. stále ještě na svém stanovisku, že jí u nás vůbec nebylo. Myslíme, že byla, ale i kdyby nebyla, nemůžeme nijak souhlasiti s výrokem, že mohyly doby hallstattské a bronzové jsou „nejstaršími hroby naší vlasti". Není pravda, že by se objevovaly u nás kamenné věci v hrobech „skoro všude" jen s kovovými, a neuvěřitelná jest theorie, že s kamennými zbraněmi a nástroji obchodovali u nás zase jen cizinci. O diluvialních nálezech českých není tu ani nejmenší zmínky; patrně proto, poněvadž p. spis. na existenci diluvialního člověka v Čechách nevěří. Buďsi! Neměli bychom tak dalece nic proti tomu, kdyby byl p. spis. otázku tu prostudoval. Ale z otázky, kterou zakončuje svůj článek, předkládaje ji badatelům na uváženou: „Byla-li země česká v té době vůbec obydlitelna čili ne," patrno, že se dilu-vialní dobou vůbec a českými nálezy sem čítanými zvláště, nikdy nezabýval. N.
Břetislav Jelínek. O vývinu pravěkého člověka v Čechách.
Přednáška s demonstracemi v Pražském klubu. (Zvláštní otisk z „Pražské revue" 1892). V téže době, co vyšel článek prof. Smolíka v Ottově Slovníku Naučném, vyšla i tato přednáška. Jest to pěkný populární výklad o praehistorii české, v němž bychom si přáli jen tu a tam více logičnosti. Do detailů se pan spisov. nepustil, za to k praehistorickým vývodům nebál se připojit i výklad kranio-metrický, mythologický a etymologický. Poslední dva posoudit nedovedeme. Na konci podává se několik důvodů pro autochthonost Slovanů v Čechách: 1. nepřetržitý vývin kultury svědčí, že zde žádné stěhování nebylo, 2. o příchodu Slovanů do Evropy nemáme, jak by se jinak slušelo, žádných zachovaných zpráv, náhled o přistěhování Slovanů povstal teprve v 15.—16. stol., Kosmas a Nestor o něm ničeho nevědí, 3. Slované nebyli pouze krátkolebí, 4. obyčeje pohřební jsou od nejstarší až do nejmladší doby stejné, 5. stará místní jména česká jsou původu slovanského, ne cizího Až na tyto konečné vývody se referent v mnohém shoduje s náhledy v článku tomto vyslovenými. N.
V. Radimský. Prehistorička nalezišťa kako se pretražuju i kako se s nagjenim predmetima postupa, s osobitim obzirom na Bosnu i Hercegovinu i one krajeve u Austro-Ugarskoj monarhiji gdje ima prehistoričkih ostanaka. S 1 tab. i 337 slika u tekstu. Sarajevo, 1891.
V dosti objemné a hojnými obrázky opatřené knize podává spisovatel první, pokud víme, srbským jazykem psaný úvod do praehistorické archaeologie. Jest to stručný přehled hlavních dob praehistorických (doby palaeolithické, neolithické, bronzové, hallstattské a ténské), po většině však doložený jen nálezy z říše rakouské a z Balkánu. Při tom jest věnován vždy Bosně a Hercegovině zvláštní odstavec, a v prvém souborném vylíčení praehistorických nálezů těchto dvou zemí leží hlavní a vzácná cena této knihy. Balkán se stává pro archaeologa čím dále tím důležitějším, dosavadní nálezy bosenské otevírají takořka nové směry bádání a proto vítáme spis p. Radimského s velkou radostí. Spisovatel, Čech, jest nyní úředníkem zemské vlády bosenské a v archaeologii
|
|
