str. 619
rášku), o hadovi s korunkou, o černokněžnících, o divoženkách, o húkalkách. Známý hymnolog P. K. Konrád otiskuje zajímavé výzkumy své o „Tištín-ském kancionále", docházeje závěru, že týž kancionál obsahuje v sobě pisně staročeské původem, textem i nápěvy staročeské. Soudí, že kancionál tento pro své původní, několikahlasaé zpěvy byl důležitým pramenem figurálním, literátům, kteří obstarávali při bohoslužbě zpěvy několikahlasné a lišili se od literátů choralných, kteří zpívali toliko jednohlasně. Aug. Sedláček na základech hojného bádání archivního sestavuje „Rozletité kapitoly ze starého místopisu a dějin rodův". Pod záhlavím „Archivní rozhled" stále jako v minulém ročníku uveřejňuje pilný pracovník v oboru dějin země moravské dr. Frant. Kame • níček ukázky svých soustavných, přípravných studií po archivních pramenech, týkajících se dějin moravských po stránce politické i kulturní. Pod záhlavím „Umělecké a vědecké zprávy" zařaďuje redakce mezi jiným rovněž důežité kulturně-historické črty, na př. o židech na Moravě po třicetileté válce od P. A. Slavíka, ku kapitole o českém válečnictví v XVI. věku od dra. Kameníčka, o J. A. Komenského mapě Moravy (s přílohou této mapy) od téhož, o školách v rodném kraji Komenského za jeho doby od F. A. Slavíka, o výpisech z městského archivu levočského v Uhrách, o kostele v Měníně a v Příbicích u Židlochovic r. 1633, o knize pana Smila Osovského z Doubravice atd. Zprávy literární jsou četné. Nově oživlý časopis Matice moravské zdárně plní úkol svůj a druží se bohatým a vždy vybraným obsahem, týkajícím se vlastivědy moravské, čestně k starším ročníkům a zasluhuje uznání ničím ne-umenšeného. — Předplatné na rok 2 zl. 60 kr., na půl roku 1 zl. 30 kr., jednotlivý sešit po 70 kr. r. č. Adressa: Matice moravská v Brně. —b—
Slovenské Pohl'ady, časopis zábavno-poučný. Redaktor Jozef Škultéty (majitel Svetozar Hurban, nakladatel' Andrej Halaša), v Turčianskom sv. Martine, 1892, 1—7. Z bohatého obsahu všímáme si tuto především článku J. L. Holubyho. Vypravuje osvědčeným již způsobem svým na základě bohaté zkušenosti, které nabyl delším studiem lidu slovenského, „O vílách a Vodných mužoch v Bošackej doline". Netřeba podotýkati, že zkazky slovenského lidu úzce tu souvisí s podáním lidu na Moravě, v Čechách i ve Slezsku. Některé pověsti shodují se s pověstmi z objemného článku Košťálova, který jsme v tomto ročníku otiskovali. V článku „Niečo o mali-nníkoch Bošáckej doliny" připojil Holuby na konec zajímavé drobnosti z lidového podání o malinových listech, hojících rány, ostružinový šlahoun chrání proti čarám, tajně vložený šlahoun do postele budí lásku a pod Holuby pilně studuje lidové podání slovenské. Čtenáři Č. L. budou míti příležitost v prvním sešitě budoucího ročníku čísti původní příspěvek jeho, psaný jadrnou slovenčinou. Na str. 117—118, 376—378 zaznamenána skupina prostonárodních pověr hospodářských, o ohni, o ochraně proti odvodu atd Důležitý článek i pro lidovědu slovenskou napsal Pavel Križko „Slovenské miestne názvy". Čteme tu také práce L'udmi1y Podjavorinské, která rovněž pěkným příspěvkem pro budoucí ročník se přihlásila mezi spolupracovníky našeho sborníka. Zbt.
Obzor, vydává a rediguje Vlad. Šťastný, v Brně, 1892 č. 1—13. V ročníku letošním uveřejnil neúnavný F r. Bartoš „Výroční obyčeje, slavnosti a zábavy lidu moravského." Popisuje ostatky (vánoce vylíčil v Obzoru 1889, č. 1—3.), půst, sv. Jiří, smrtnou neděli, květnou neděli, zelený čtvrtek, veliký pátek, bílou sobotu, Boží hod velikonoční, červené pondělí, večer filipo-jakubský, slavnost Božího Těla, sv. Jana Křtitele, dožinku, společnou pastvu na strništích, hody. V pásmo líčení vplétá písně lidové příležitostné. Vřele psáno je „Několik myšlének o národopisné výstavě", s nimiž každý plně bude souhlasiti. —b—
|
|
