str. 620
Časopis Maćicy serbskeje, 1890, 1891.. Red. Michał Hórnik. Budyšin, XLIII, 1—2, XLIV. 1—2. Nejdůležitějším příspěvkem tohoto lužického časopisu, který rediguje ctihodný, stařičký vůdce pobratimského národa luži-ckého kan. M. Hórnik, jo studie váženého spolupracovníka Č. L. Adolfa Černého „Mythiske bytosće łužiskich Serbow". Vykládá v úvodě svoje stanovisko. Odříká se fantastických dohadů, chtě se říditi methodou Tylorovou a Langovou. Důkladnost, jakou Černý osvědčil svým článkem o literatuře lužické lidovědy, otištěným v tomto ročníku Č L., plně vysvítá opět ze článku v Čas. Matice srbské, psaného svědomitě nejen na základě znalosti veškerých prací posavadních knižných, nýbrž také na základě hojných zpráv původních, kterých se dobral jednak pobytem v Lužici, jednak kvestionářem, otiskovaným v Mu-kově časopise „Lužica". Posavad probádal podání o těchto bytostech bájeslovných: Kubołčik (možná jej přirovnati k českým skřítkům). Zmij, plon. Bože sedleško, Boža 'łosć (odchyluje se tu od výkladu dra. Máchala v Nákresu báje-sloví slovanského a dokazuje nesprávnost i nespolehlivost Veckenstedtovu). Lutki, palčiky (pidimužíci). Rytíři spící v hoře ísrovn. české rytíře Blanické, rytíři ve Svidníku, slezské rytíře v žimrovské skále, o polsk. pověstech Wisła III. 847 ad., Grabowski, Błuszcz, 1881, pověsti ruské o carovně Heleně, černohorské o Ivanu Černém, pověsti německé o Karlu Velikém, o Bedřichu Rudovousovi a j., pověsti románské a orientalské o proroku Eliášovi aitd . jak se jich Černý dokládá). Hobry (diví lidé). Graby (lesní lidé). Džiwica. Džiwja žona. Připołdnica, Serpovnica (polednice, bytost se srpem). Směrkawa (českoslovanská „klekánice"). Worawy, wurlawy. Zła žona. Přeměnk (dítě zaměněné). Postup uvedený jest od Černého šíře objasněn a odůvodněn Všude přirovnává bájeslovné názory lužické k jinoslovanským a poukazuje na shodu vzájemnou. Studie Černého zasluhuje pozornosti všech slovanských mythologů, zejména proto, že staré názory a omyly opravuje, řídě se moderní methodou bádací, vynikaje podivuhodnou znalostí nejnovější literatury odborné. J. Wehle sebral „Serbske přisłowa a hrónčka". Dr. E. Muka pilné pokračuje ve svých jazyko-zpytných studiích. Literárně-historicky důležité jsou příspěvky redaktora M. Hórnika o prvním srbskokatolickém katechismu, o prvních srbských písních náboženských. Týž podal také studie grammatické. Zbt.
Museum. List bohoslovců českomoravských, XXVI (tiskem VII). 1891—1892, pořadatel Josef Krentzer, v Brně, I—III. Z obsahu orgánu českých bohoslovců souvisí se studiem lidovědy článek od Jana Čapka „Svaté evandělium v ústech našeho lidu", kde probírá spisovatel českoslovanské pohádky o obchůzkách Pána Krista a sv. Petra po světě. Vhodně vybízí na konci, aby kněžstvo si všímalo podání lidu českého, mezi nímž působí, aby je sbíralo. Při této příležitosti s díky přijímáme povzbuzení téhož rozumu, které uveřejnil ve ,,Vlasti" letošní (strana 734) redaktor P. Tom. Škrdle: „S velikým potěšením sledujeme, že zasílají do „Českého Lidu" příspěvky z prostonárodní poesie mezi jinými i katoličtí duchovní a hlavně bohoslovci. I vybízíme veškerý klerus a veškeré ostatní naše čtenářstvo, aby se vynasnažili z prostonárodní poesie zachovati, co se zachovati dá. Sbírejte písně, pohádky, pověsti, přísloví a pořekadla, zvláštnosti obecné řeči, pověry, popisujte všeobecné obyčeje, obyčeje právní, povahu lidu, jeho vzdělání a umění, práci a živnost a všímejte si jeho starobylého kroje." — V provencalské studii o básníku faráři Lambertovi seznamuje právě vyznamenaný Z. Bouška čtenáře s provencalskými vánočními zvyky, koledami, štědrovečerními obřady, jídlem a pod. J. Sedlák uvažuje o „Darvinismu a bibli". R.
|
|
