str. 622
uchrání se před náhlou smrtí atd. Znamenitý časopis Sébillotův znova doporučujeme přízni čtenářstva. Budiž vytčeno s pochvalou, že si pilně všímá literatur slovanských. Z.
Zeitschrift für Volkskunde, red. dr. Edmund Veckenstedt. Leipzig, nakladatelé Frankenstein a Wagner, 1891—1892, IV. 1—4. Obsah časopisu tohoto, který jest orgánem „německé společnosti pro lidovědu" a který dlužno lišiti od Weinholdova lidovědného časopisu (Č. L. I. str. 525), je následující: Dr. E. Veckenstedt, Předvečer a den sv, Jana Křtitele. Th. Vernaleken, Mythické zkazky lidové, Archut, Pověsti pomořanské. E. Prieferova, Písně z Braniborska, ze Sommerfeldu a okolí. B. Hüser, Obyčej při slavnosti střelecké. L. Nottrott, Zvykoslovný kalendářík z okolí Spickendorfu v Sasku. O. Knoopova studie o bájeslovných bytostech německých, nově objevených. Bollig, Zkazky porýnské o polednicích a bytostech s nimi příbuzných, zjevujících se o polednách. Vedle jiných článků, méně důležitých, připojen vždy na konci seznam knih došlých redakce. Z.
Ethnologische Mittheilungen aus Ungarn, zugleich Anzeiger der Gesellschaft für die Völkerkunde Ungarns, redaktoři: Dr. A. Herrmann a Dr. L. Katona, 1891—1892. (I—V.; VI.—VIII.) L. Kálmany stopuje v lidovém podáníi maďarském zkazky kosmogonické (o stvoření, o prvním hříchu). Lad. Rethz popisuje Armény v Uhrách. (Je to ukázka z chystanéno velikého díla maďarského „Uherská společnost"). Dr. Ath. E. Marienescu líčí svěcení 1. března, kdy ženy rumunské oslavují paměť bytosti bájeslovné, řečené „Baba Dokia", o níž si lid vypráví zvláštní pověst, kterou spisovatel zevrubně rozebírá. Článek ten je doplněn od A. Verressa, Dodáváme k jejich výkladu, že u Rusů touž otázkou pilně se obírá Sumcov. Maje po ruce mnohem více materiálu srovnávacího, netoliko římského, který je znám Marienescuovi, nýbrž také západoevropského i slovanského. Dr. Samuel Czambel kritisuje vydání „sbírek písní slovenských. (Srv. o Kollárovi Český Lid I. str. 531). Fr. Š. Kuhač píše
o Albáncích ve Slavonii, o jejich krojích, obyčejích svatebních, o písních (s nápěvy). H. v. Wlisłocki popisuje činnost čarodějek u cikánů sedmihradských. L. Katona přeložil maďarskou pohádku „o právě a bezpráví", podávaje pak k ní "hojné varianty a parallely ze všech literatur, také ze slovanských, českých. Týž uvažuje o „Ethnografii, ethnologii a folklóru," dotýkaje se sporu, jenž vzniká mezi odborníky i neodborníky. Anglický význam „folklore" bývá ztotožňován („folk" že se rovná „ethnos", lore „logia"). Katona představuje si věc do slova takto: "Am zweckmässigsten erscheint es, wenn wir die ausserordentliche Materialmenge, welche zum Ganzen der Kunde vom Volke gehört, und die körperlichen sowie die seelischen Eigenthümlichkeiten des Volkes, alle Äusserungen des Volksgeistes und sämmtliche formelle und materielle Erscheinungen des Volkslebens umfasst, unter den hiemit schon umschriebenen Begriff der Ethnologie verweisen, und aus dieser Materialmenge in den engeren Kreis des Folklore (Volkskunde im engeren Sinne) nur jene Gestaltungen und Emanationen der Volksseele aufnehmen, die an die Über-
1ieferung als an ihre Lebensvoraussetzung geknüpft sind, uud zwar wesentlich uud in erster Linie nur an die mündliche Überlieferung." Až bude článek ukončen, pojednáme podrobněji o zásadách, vyslovených od Katony. Vodle jiných článků méně důležitých a zajímavých je pěkná stať Lad. Rethyho o rumunských tradicích lidových o Trajanovi a Decebalovi. Géza Kuna podává článek o hornicích a o těch, kdož kopají, hledajíce pokladů. B. Vikar referuje o své cestě po čuchonsku, K. Pápai o pobytu studijním mezi Voguly
|
|
