str. 202
Vyšetřiti, zda české knihy upraveny jsou z originálu polského nebo snad naopak, jest úkolem znalců řeči staropolské a staročeské, aby vypátráno bylo, jsou-li v nejstarším textu českém polonismy či v textu polských knih kuchařských, jejichž asi nejstarší zlomek nalezl p. Wolski, jsou-li bohemismy. Není pochyby, že shoda, jak jsme ji ukázali, jest zjev po stránce kulturně-liistorické dosti zajímavý a svědčí, ať již se rozhodne věc tak či onak, o vzájemnosti obou národu. Zbt.
V. Vaněk. Historické obrázky z Boleslavská. V Mladé Boleslavi, 1891. Cena 1 zl. O knize této snad málokterý čtenář ví. Byla vydána mimo Prahu. Nebylo o ní mnoho veřejnosti referováno. Byv upozorněn na ni, neváhám tuto vyznati, že kniha jest velmi cenný příspěvek ? českým dějinám kulturním. Na důkaz svého tvrzení uvádím stručně obsah: Po stati „Okolí mladoboleslavské po stránce geologické a archaeologické" (jsou tu vyjmenována všechna důležitější pohřebiště v okolí mladoboleslavském) a po úvaze „O jménech osad a míst v okolí mladoboleslavském" zajímají nás „Dozvuky bělohorské". Jest to nový, pozoruhodný příspěvek ? dějinám prostonárodního hnutí náboženského mezi lidem českým (výslechy osob ve víře podezřelých). Pod záhlavím „Ty zlaté, staré časy" vypravuje spisovatel o stavu lidu po válce třicetileté („sbíhání" z gruntů, sloužení synků selských ve dvoře, o trestech lískovkou, na „dřevěném oslu" a pod.) ; líčí výslechy lidí, podezřelých z čaro-dějství. Popisuje pak, „jaké povinnosti měl pohodný", jak obec byla řízena, jaké obyčeje bývaly při krtinách, jaké obřady při zasazování a ohledávání mezníků, jaký býval v obci život společenský. Další stať „Ze staré čaroděj -nické knížky" chová v sobě hojnost důležitých zpráv o lidové pověře ve věku XVI. a XVII. (udělati se neviditelným, pro štěstí ve hře, pro štěstí v střelbě, pro dobrou paměť, pro lásku panny, pro vzbuzení smíchu, rvačky, proti učarování dobytka, pro zdraví koní, proti strachu atd.). Několik zpráv kulturně-historických jest také roztroušeno v „Obrázcích z farních matrik brodeckých". Další články jsou jednak rázu literárně-historickéhó (K životopisu spisovatele Fortunáta Durycha); jedaak týkají se historie politické a většinou mají důležitost lokální. Podávají však četbu neméně příjemnou jako stati uvedené. Kniha, Vaňkova jest zajímavá práce, kteráž vyniká nad spisy tohoto druhu svědomitým čerpáním z původních pramenu archivních. Psána jest slohem záživným. I zkušený znalec historie kulturní a lidovědy ledačemu se z knihy Vaňkovy přiučí a doklady v ní sebranými doplní posavadní svědectví o tom kterém zjevu. Přáli bychom, aby i z jiných krajin sebrali ti, kdož mají příležitost ? tomu, podobné zajímavé zprávy a upravili v knížku tak poučnou a zábavnou zároveň, jako jest spis Vaňkův. Zbt.
Fr. Bartoš. Moravský lid. Sebrané rozpravy z oboru moravské lidovědy. V Telči, 1892, seš. 2—8. (Srv. Český Lid I. str. 520.) Za Výročními obyčeji zařadil spisovatel „Prostonárodní kalendář" (pranostiky, o úrodě, o době polních prací, o povětrnosti, o dnech šťastných a nešťastných). Oprávněnými, jemně nastrojenými výčitkami proplétal stať třetí „O pozdravech a jiných uctivostech a zdvořilostech našeho lidu", kde přirovnává lichotivou lícoměrnost a přetvářku moderních způsobů společenských se srdečnými, prostými zdvořilostmi našeho lidu. Pěkná jest drobnomalba ze života bývalých soukenníků moravských, nazvaná „Starý Vincura". Úvahy zasluhuje výklad o národním kroji, jenž mizí mezi lidem. Bartoš dokazuje, že mizení národního kroje z lidu má své bolavé stránky ethické a hospodářské. Soudí, že národní kroj v neporušené celosti drží se už jenom na moravském Slovensku od Uh. Brodu po Břeclavu. Trpce zní citát z Čechova Hanumana na str. 125. Přední znalec lidu českého na Moravě si tu postyskuje, jak u nás duch „hanumanský" bují
|
|
