znázornění, jak letní síla vegetační znova je probuzena, osvěžena omlazena. Toť asi tresť Mannhardtova výkladu, jejž pak široce rozvádí a podrobně odůvodňuje.63)

Mnozí z vykladatelů bloudili daleko, hledajíce obdoby k vynášení smrti. Za příklad uvádím důkladný trojsvazkový spi?, věnovaný výkladu obchůzky se smrtí a s máječkou od Car. Th. Antona. 64) Dosvědčuje (I. str. 3), že v Lužici házívají smrt do řeky Nisy, a soudí, že obřady jsou původu slovanského (I. str. 5). Pro výklad chodí však dlouhatánskými oklikami ke klassikům, do staré doby řecké a římské. Bohatá sečtělost v klassické literatuře vábí jej dál a dále, až se utápí ve výkladech násilně vyvozovaných a pravdě nepodobných, jimž tu místa odpíráme pro jejich bezpodstatnost.

Fred. Ortoli uvozuje ve sbírce středověkých zapovědí církevních 65) jako vzácný doklad zápověď pražskou vynášení smrti z roku 1365, a přirovnává obřad (s patrnou neznalostí obyčeje posavad kolujícího mezi lidem vůbec ve střední Evropě, zejména u Slovanův i u Němců) toliko k obyčeji římskému, k Lemuriím, dovolávaje se Ovidia (Fasti V. 419).

Vznikaly ještě jiné výklady. Lid ve Slezsku upaloval bastroše při vynášení smrti a vykládal si, že to „upaluje Jidáše". Na Moravě místy koluje zkazka, že vynášení vyháněné smrti značí upomínku na zapuzení Tatarů. 66) U Schonfelďi a jinde prý v Čechách lid věří, že při vynášení smrti je „Turek z osady vyháněn." 67) Podobně i jinde vznikaly výklady s narážkami historickými.

V Eožnově na Moravě lid vypravuje o původu vynášení smrti: „Jedenkráte v jednom městě lidé hrozně mřeli. Jedna dcera pravila matce své: ,Maměnko, když ta smrt u nás tak dělá, udělejme lálu za děvče přistrojené, a vynesme ji z města ven, aby již ta smrt z města byla vypuzena; potom se do jejích šatů obleče děvče zdravé, jemuž Mařena neuškodí, a ona se již více k nám nenavrátí.1 Učinili tak, a v městě tom kolik let potom lidé nemřeli. Od té doby vynášení Mařeny přišlo prý ve zvyk všeobecný." 68)