Eduard Albert und Lubor Niederle. Volkskunde Böhmens.

Die physische Beschaffenheit der Bevölkerung. Separatabdruck aus dem Werke „Oesterr.-ung. Monarchie in Wort und Bild“. Band Böhmen. I. Wien. 1894.

Autoři rozdělili si práci tak, že druhý převzal vylíčení historického vývoje fysické povahy obyvatelstva Cech, prvý nástin stavu nynějšího na základě poslední statistiky.

0 historické anthropologii Čech nedá se dosud mnoho povědět, prozkoumaného je málo: útvar lebky, komplexe, a z toho před 2 !ety nebyli ještě mnoho známo. Pracujeť se v tom teprve v letech posledních. Lebky české jsou jednoho, stejného dosti určitého typu: krátké (střední index 84) s širším obličejem, ale s očnicemi i otvorem nosním dosti vysokým, značnou lebeční kapacitou. Rozdíl mezi lebkami Čechů a českých Němců nebyl ještě konst»tován; zároveň lebky tvarem svým shodují se s jihoněmeckými vůbec. Tak to nyní vypadá. Jdeme-li však do minulosti, útvar se mění. Vedle tohoto tvaru začíná sh objevovati čím dále jdeme tím více tvar nový lebky dlouhé s užším obličejem. Už v XVI. století se s ním potkáváme, v hrobech století X.—XII. mají už oba typy rovnováhu. V starších nálezech dlouholebí převládají. Podává se nám tu zajímavý problém anthropologicky: mámí tu před sebou křížení dvou různých typti, z nichž jeden podléhá, či proměnu stirého typu v nový? Otázku tu dosud rozřešiti ne'ze. Snad oba zjevy byly účastný. Autor pH té příležitosti rozvinul i svoji theorii o původním dlouholebém typu slovanském shodném s typem germánským.

Něco pod bného ukizuje komplexe. Nyní jsme většinou vlasů a očí tmavých, ale dle všebo nebylo tak dříve. Původně českoslovanský typ byl asi jako německý světlý, ale v zemi, kde se usadil, podlehl brzy ztemnění. Němečtí kolonisté, kteří teprve později od severu přicházejíce osazovali severní čásť Čech, uchovali se poněkud čistpji, jak smíme soud'ti z většího procenta blondinů mezi školuími dětmi německých okresů. — Ostatně i mezi lidem 6h-ských krajů známy jsou již na prvý pohled patrné fysické různost'. Srv. na př. Chody s lidem krajo plzeňského, s horaly krkonošskými, s Podřipany, s Dú-dleby! Ale zde není dosud pracováuo téměř nic.

Z přehledu statistických dat nynějšího stavu obyvatelstva, sestaveného prof. E. Albertem, po láváme jen nejzajímavější ukázkv. Poměr pohliví je nyní ten, že na 100 mužů přijde 106.1 žen. V roce 1816 stoupl však poměr na 121.7 — patrně vlivem úbytku muži v napoleonských válkásh. Svobodných mužů je 59.3%, žen 55.7%, ženatých mužů 87.4%, vdaných žen 35%. Zbytek tvoří ovdovělí a soudné rozvedení. Co se v náboženství týče, nejvíce je katolíků 96.1% (starokatolíků 0.l%), protestantů augsburského vyznání pouze něco přes 1% a tolik i protestantů vyznání helvetskáho; židů je 1.6% (94.479). K německé obcovací řeči přihlásilo se 37.2%, k české 62.8% obyvatelstva. Pro poznání poměrů fysických slouží hlavně statistiky vojenské. Průměrná výše rekruta je 165 m., největší v Chebu, nejmenší na Mladoboleslavsku. Doplňovací okresy Praha a Josefov jsou v celém mocnářství mezi těmi, které staví největší rekruty. Zajímavo je, že okres pražský z celé říše má nejvíce ni způsobilých pro městky, Josefov opět pro špatný chrup. Také je vidět ze statistiky, že v okresích Ml. Boleslav, Čáslav, Chomutov, Budějovice musí být hijně rozšířena rhachitis.

Na 1000 osob připadá v Cechách ročně asi 7.9 sňatků (v celé říši 8), a 37.9 narozených dětí (v celé říši 39.2) a 29.3 úmrtí (v říši 30.4). Největší